Emoce ovlivňují náš život, ať chceme, nebo ne. Je jimi ovlivněno naše chování či reakce na různé situace, které život přináší. Jaké základní typy emocí existují a jak nás ovlivňují?
Už v sedmdesátých letech psycholog Paul Ekman identifikoval šest základních druhů emocí, jako je štěstí, smutek, znechucení, strach, překvapení a hněv. Později je ještě rozšířil o pýchu, stud, rozpaky a vzrušení.
Protože jich však existuje opravdu mnoho, přišel jiný psycholog Robert Plutchik s barevným „kolem emocí“, podle kterého je lze míchat a vytvářet různé kombinace chování. Základními stavebními kameny zůstalo šest základních emocí, které určil právě Ekman.
Štěstí a smutek jako dva základní protiklady
Tou nejvíce vytouženou emocí, kterou chce každý z nás cítit, je štěstí. Ačkoliv si pod pojmem štěstí každý z nás představuje něco jiného a mnohdy i materiálně založeného, emoce štěstí může naše tělo ve skutečnosti vyjádřit úsměvem, uvolněným postojem, nebo jen příjemnou mluvou. Tento příjemný emoční stav má vliv nejen na naši dlouhověkost, ale například také na spokojenost v manželství.
Opakem zmíněného štěstí je smutek. Každý z nás ho někdy zažije a vyjádřit se dá pláčem, letargií, tichem nebo distancí od ostatních. Emoční stav smutku je charakterizován pocity beznaděje, nezájmu nebo tlumené nálady.
Typ a závažnost se může lišit na základě hlavní příčiny, která tento stav způsobila, a také podle toho, jak jsou lidé schopní se s takovými pocity vyrovnat. Dlouhodobý smutek může vést až k depresi.
Strach a jeho léčba
Další silnou emocí je strach, který vzniká jako reakce na jakékoliv nebezpečí. Hraje tak důležitou roli při boji o přežití a zajišťuje, že je člověk schopen efektivně čelit hrozbám ve svém okolí. Typickým projevem strachu jsou rozšířené zorničky, zrychlené dýchání nebo výrazný tlukot srdce.
Opět záleží také na tom, jak lidé na strach reagují. Někteří dokonce takové situace vyhledávají a tento pocit si užívají.
Při opakovaném vystavování se stejnému strachu, například z výšek, pavouků nebo vody, dochází k postupnému snižování obav. Tato metoda se nazývá expoziční terapie.
Negativní znechucení a problematický hněv
Znechucení patří také mezi šest základních emocí. Jeho projevy můžou být odvrácení tváře, nakrčení nosu, či dokonce zvracení. Pocit odporu vyvolávají velmi subjektivně založené věci a hlavní roli v těchto pocitech hrají hlavně naše smysly jako chuť a čich, případně zrak.
Další převážně negativně vnímanou základní emocí je hněv. Pocit nepřátelství, frustrace nebo rozhořčení se projevuje především zamračeným obličejem, křikem či nevrlostí, pocením, zčervenáním a v extrémních případech až agresivním chováním, jako je kopání nebo bití. Právě nadměrné množství hněvu může vést k agresi a násilí, což představuje problém pro fyzické i duševní zdraví.
Překvapení jako nejlepší pamatovák
Poslední ze základních emocí podle Ekmana je překvapení, které se typicky projevuje jako úlek před něčím neočekávaným. Otevřená pusa dokořán, výkřik nebo úskok dozadu jsou typické reakce našeho těla na překvapení.
Výzkum navíc odhalil, že překvapující informace si lidé mají tendenci lépe zapamatovat.
Tak jako v jiných oblastech, i v psychologii se názory odborníků různí a dodneška existuje mnoho různých teorií popisujících lidské emoce, kterých podle jednoho výzkumu jich může existovat až sedmadvacet.
Důležité je uvědomit si, že právě emoce významně ovlivňují naše životy. Jejich pochopením můžou lidé porozumět tomu, jaký dopad mají právě na jejich chování.
Zdroj: verywellmind.com, managementmania.cz, psychologieprokazdeho.cz
Autor: Karolína Stoczková
