Závislí jsme téměř všichni, až sedmdesát procent populace. Je to pro nás droga. Jsme jako narkomani. Někteří jsou zvyklí jen na pár lžiček do kávy, jiní na sycené nápoje a sladké tyčinky. Odborníci ho nazývají sladkým zabijákem a vědí proč.
Cukr je pro nás velmi rychlým palivem, ovšem s tím problémem, že většina z nás ho konzumuje ve velké míře. Pokud se příjem rovná výdeji, pak to není takové zlo.
V případě, že sladkou pochoutkou nešetříme, mohou se dostavit nežádoucí účinky. Mezi méně závažné se řadí například zhoršení paměti, deprese a hyperaktivita. Dalším varovným signálem je obezita, cukrovka či onemocnění srdce.
Sacharidy ke svému životu prostě potřebujeme, jen je třeba odhalit, které nám prospívají a které ne. Bílý cukr jakožto jednoduchý sacharid je pro nás nejméně vhodným a měli bychom ho omezovat na minimum.
Můžeme ho najít v hroznovém cukru, řepkovém cukru, medu, ovoci i v mléce.
Dále existují složité sacharidy, které tvoří důležitou složku v rostlinných i živočišných buňkách. Objevíme je v luštěninách, bramborách, obilninách, semínkách a některé zelenině.
Avšak není cukr jako cukr. Cukr číhá i tam, kde bychom ho nečekali. Například ve slaných krekrech i salámech.
Naše tělo potřebuje denně přijmout kolem padesáti procent sacharidů, tím jsou ovšem myšleny pouze ony zdravé složité sacharidy.
Říkáte si, že určitě závislí nejste, že pro vás to neplatí. Někteří vědci ale tvrdí, že si závislost na cukru vypěstujete snadno.
Vyvolává totiž pocit slastné euforie za pomoci takzvaného hormonu štěstí.
A jako správný narkoman pak potřebujeme další a další dávky. Na děti do pěti let to má devastující účinky kvůli působení cukru na neurony v jejich mozku.
Závěrem je tedy jasné, že cukr škodí. Snažte se ho alespoň omezit na minimum a sladit například medem.
Autor: Monika Holemá
