Koncept sociálního distancu má velmi dlouhou historii. To samé platí o ochranných pomůckách. Měly však jinou, mnohem překvapivější podobu. A nejednalo se jen o ochranu obličeje.
Na výhody sociální izolace se sázelo například ve středověku při morové epidemii.
Z morových doktorů šel strach
Maska, kterou nosili moroví doktoři, byla vyrobena tak, aby velká přední část podobná zobáku nutila jeho nositele se od pacienta vzdálit.
Lékaři v ní měli byliny, vlnu s octem, směsi olejů a jiné, silně aromatické přísady, aby nevdechovali „pach smrti“.
Věřilo se totiž, že mor se přenáší skrze zapáchající až zkažený vzduch.
Také z oblečení těchto doktorů šel strach. Byli zahaleni do koženého pláště, kožených kalhot a rukavic. Na hlavě měli ještě klobouk a v ruce hůl, aby se pacientů nemuseli nutně dotýkat.
Jejich vzhled naháněl možná stejnou hrůzu než samotný smrtící mor.
Koncept ovlivnil i stavitelství. V módě přestavoval hrozbu
I stavitelství bylo konceptem izolace a sociálního distancu ovlivněno. Po pandemii chřipky v roce 1918 úředníci v oblasti veřejného zdraví uznali, že městské bydlení, kde jsou lidé na sobě nalepeni, přispívá k šíření nemocí.
V třicátých letech v Americe vznikl předpis, aby bytové domy měly nouzové východy, širokou hlavní chodbu a samostatné koupelny.
Sociální distanc měl dopad i na odvětví, kde bychom to vůbec nečekali.
Takové šaty s obručí vypadaly nejen efektně, ale také ženám umožňovaly udržení jisté vzdálenosti od mužů.
Samozřejmě nešlo jen o ochranné opatření, byla to také záležitost společenských norem. Nejednu dámu to však zachránilo od nákazy nějakou smrtelnou chorobou.
Tyto sukně pravděpodobně nechtěně zmírnily šíření neštovic a cholery, představovaly však i děsivou hrozbu. Mnoho žen zemřelo na následky popálení poté, co jejich sukně vzplanuly.
Autor: Alice Konopásková
