Život ve středověku byl zcela jiný, než jak ho známe dnes. To ví pravděpodobně každé malé dítě, protože už na základní škole se o tom, jak se tehdy žilo, nějaké ty věci učí. Jak ale tehdy probíhaly svatby? A co všechno si ženich a nevěsta mohli dovolit o svatební noci?
Něco jako láska ve středověku prakticky neexistovalo. Tedy možná ano, ale málokdy bylo naplněno. Vztahy byly obvykle především o povinnosti. Rodiče dětí se domluvili už po jejich narození a potomci s tím nemohli nic udělat, píše Bulvární Historie.
Vždy ve střehu
Dnes jsou svatby považovány za oslavu. Jedná se o akci, kterou si lidé užívají, kterou dávají najevo, že jsou spolu šťastní. V minulosti to ale bylo jiné. Nevěsta a ženich se často ani neznali, svatba byla jenom jeden velký kalkul.
Navíc se jednalo o nebezpečnou dobu, všichni tak museli být neustále ve středu. Ženich chodil vždy po pravém boku své nevěsty, aby měl sám pravou ruku volnou a kdykoli mohl popadnout meč. Na denním pořádku byly také únosy nevěst, za které se často požadovalo tučné výkupné.
Svatební noc
Před svatbou vždy žena musela podstoupit poměrně potupnou kontrolu panenství. Tím se mělo zabránit tomu, aby se rodině narodilo nemanželské dítě. To ale nebylo to nejhorší a nejtrapnější na celé situaci.
Po obřadu se totiž ženich a nevěsta odebrali do ložnice. Kromě nich se ale zvedli také všichni hosté, kteří šli do vedlejší místnosti a přes zeď poslouchali, jak si pár užívá svůj první manželský styk, popisuje Dotyk.
Po aktu pak muž přišel všem oznámit, zda se mu zadařilo. V případě, že proběhlo vše v pořádku, byl oceněn bouřlivým potleskem. Pokud ovšem nastaly jisté komplikace, musel se přiznat a čelit potupě. Nevěsta pak v případě nespokojenosti měla možnost z manželství ihned odejít.
Zdroj: Svatební veletrh Brno, Dotyk, Bulvární Historie
Autor: Šárka Cvrkalová
