Pokud milujete kyselé zelí v kombinaci s dobrým masem, měli byste si doma zkusit připravit bigos. Toto tradiční polské jídlo je totiž přesně stvořeno pro vaše chuťové pohárky. A na jeho přípravě navíc není absolutně nic složitého.
Bigos je pokrm, který se skvěle hodí k červenému vínu, s nímž se často podává. Jde o kysané zelí v kombinaci se slaninou, klobásou, sušenými houbami a sušenými švestkami. Historie jídla sahá podle serveru Culture až do 17. století.
V angličtině je jídlo známé jako „hunter’s stew“, což bychom do češtiny volně přeložili jako „lovcovo dušené“.
Dříve se jedl bigos jako pokrm z jednoho hrnce, který se běžně připravoval v zimních měsících, kdy si ho celá rodina vychutnávala na zahřátí před zimou.
Dnešní bigos se tomu původnímu velmi podobá, v některých ohledech se však změnil. Tradice jídla z jedné mísy se už dnes dodržuje jen málokde. Základ je ale stále stejný: masná klobása v kombinaci s velmi kyselým zelím.
Připravte si ho i doma
Polský bigos si velmi snadno můžete připravit i doma. Budete k tomu potřebovat vývar, sušené houby, pečené vepřové maso, pečenou zvěřinu, pečené hovězí maso, slaninu, cibuli, klobásu, sádlo, kysané zelí, sušené švestky, jalovec, nové koření, pepř, bobkový list, hřebíček, portské víno, sůl a rajčatový protlak.
Nakrájejte si zelí, dejte ho do hrnce a nechte ho vařit s vývarem. Houby namočte alespoň na hodinu, pak je nakrájejte na proužky. Všechno opečené maso a slaninu nakrájejte na kostičky, klobásu na kolečka. Slaninu a klobásu orestujte.
Cibuli si orestujte na másle, švestky přepulte a nechte v pánvi prohřát s cibulí a houbami. Do zelí pak postupně vmíchejte všechny suroviny. Nakonec vše zalijte červeným vínem, přidejte koření a duste minimálně půl hodiny. V této podobě můžete bigos podávat.
Jídla se obvykle udělá velký hrnec, protože je na něj potřeba poměrně velké množství masa. Proto se doporučuje podávat pro větší skupinky lidí nebo pro početnou rodinu. Jednotlivci si ho nejspíš doma připravují jen málokdy.
Zdroj: Lidovky, Česká televize, Apetit online, Culture
Autor: Šárka Cvrkalová
