Na Velikonoční pondělí se těší především děti. Tedy minimálně chlapecká část. Dívky se spíš připravují na to, že je přijdou chlapci vymrskat pomlázkou. Zatímco děti za své koledování dostanou sladkosti, starší pánové si mohou vysloužit třeba panáka slivovice. Kde se ale tradice pomlázky vlastně vzala?
Pomlázka je daleko starší, než jste si pravděpodobně mysleli. Znali ji totiž už lidé ve 14. století, píší Seznam Zprávy. V minulosti nicméně samozřejmě tradice vypadala jinak. A šleháni tehdy byli mimo jiné také chlapci nebo zvířata.
Sporné názory
Každý rok se v médiích objevuje mnoho článků s názory vyjadřujícími nesouhlas s tradicí, připomíná Dotyk. Mnoho lidí nesouhlasí s tím, aby muži na svátky ženy šlehali pomlázkami spletenými z vrbového proutí.
Na druhou stranu ale zastánci tradice uvádí, že pokud probíhá vše s mírou a muži nezneužívají situace, jde o krásnou tradici, která má dívce zajistit zdraví do dalšího roku. V minulosti mělo pošlehání proutkem přenést sílu jarní přírody probouzející se po zimě ze země na lidi, vysvětluje web Miluji Velikonoce.
Dříve se proto mrskali prutem nejen dívky a ženy, ale také chlapci a například i dobytek, kterému mělo šlehání zelenými pruty zajistit zdraví a sílu. Ačkoli u nás má tradice dlouholeté trvání, ve světě ji příliš nechápou.
„Pomlázka je skutečně zvyk ryze český, nebo spíše československý. Původem to bude tradice starší, pravděpodobně slovanská,“ říká pro Zprávy Aktuálně kulturní historička Eva Doležalová.
Dívky zůstanou mladé a zdravé
Slovo pomlázka vzniklo pravděpodobně ze slova pomladit, píše Globe24. Dnes se dívky šlehají především proto, aby zůstaly dlouho mladé a zdravé. Pánové jim tak vlastně prokazují službu.
Ačkoli řada lidí to tak nevidí a zvyk mizí především ve větších městech, stále jde o oblíbenou tradici, která se na vesnicích udržuje. A koneckonců v případě, že pánové přijdou s pomlázkou až po poledni, dívky je mohou za trest polít studenou vodou.
Zdroj: Zprávy Aktuálně, Miluji Velikonoce, Seznam Zprávy, Globe24, Pro Ženy, Novinky, Prima Living, Dotyk
Autor: Šárka Cvrkalová
