Ženy jsou rády, když se za nimi muži ohlíží. A to i pokud mají stálého partnera. Alespoň tak to tedy popisuje Jana, které je padesát jedna let, má dlouhé roky manžela Aleše, ale i tak jí lichotí, když je na ulici středem pozornosti.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Myslím si, že to má hodně podobně spousta žen. Není to tak, že bych se vyloženě nějak vystavovala na obdiv, ale dělá mi dobře, když jsem alespoň pohledem žádaná. A podle mě na tom není nic špatného,“ říká.
Především v létě vím, jak na to
Jana o sobě tvrdí, že na svůj věk vypadá velmi dobře.
„Myslím, že mám zdravé sebevědomí. Nejsem žádná miss světa, ale mám pěknou postavu, pevná prsa, umím se oblékat tak, abych nebyla středem pozornosti, ale zároveň abych zaujala,“ vysvětluje.
„V zimě je to sice horší, ale i stylový kožich a čepice se dají nosit tak, aby se za mnou ohlédl nejeden mladík. V létě stačí vzít si šaty nebo halenku bez podprsenky. Občas při cestě do práce počítám, kolik mladých kluků se po mně otočí,“ směje se.
„Není to tak, že bych chtěla někoho z nich snad ulovit,“ dodává. „Jsem jenom ráda, když dobře vypadám, a to, že se líbím mladým klukům, mi dodává sebevědomí. Nepřipadám si potom ještě tak stará.“
I můj muž jde s dobou. Vypadáme jako o deset let mladší pár
Aleš je podle slov Jany vysoký, svalnatý muž s potetovanými pažemi a krátce střiženými vlasy. To všechno u něho působí dojmem mladistvého vzhledu.
„Když náhodou vyrazíme někam spolu, vypadáme spolu dobře,“ chválí si čtenářka.
„Dřív možná Aleš trochu žárlil, že po mně lidé koukají, ale vysvětlila jsem mu, že on je pro mě tím jediným. Když nás ostatní sledují, možná mi trochu dělá dobře to, jak nám závidí. Dalo by se říci, že to, jak skvěle vypadám, je můj koníček,“ dodává.
Občas se ale najdou i lidé, kterým se Janino sebevědomí nelíbí.„Už jsem párkrát v autobuse zaslechla, jak si holky špitají, že nemám podprsenku, a že si jako stará bába dost věřím.
Jenomže pohledy mladíků na další zastávce mi takové řeči rychle vyženou z hlavy,“ směje se.
Člověk by podle Jany měl chodit oblékaný tak, aby se sám cítil dobře, a neřešit předsudky druhých.
Obvykle se totiž najde daleko více těch, co odvahu ocení, než těch, kteří budou kritizovat.
Autor: Šárka Cvrkalová
