Vždycky mě to táhlo k dětem, se kterými jsem uměla vycházet. Proto jsem vystudovala pedagogickou školu a doufala, že najdu práci jako učitelka. Jenže v malém městě si místa učitelek ostatní drží zuby nehty a bylo takřka nemožné získat práci.
Článek redakci zaslala čtenářka, které je aktuálně v karanténě kvůli COVID-19. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Proto jsem na to šla jinak a začala jsem nabízet své služby jako chůva. Hlídat děti mi nevadilo. Na otevření vlastní školky nebyly peníze, proto jsem hlídala soukromě vždy jen pár dětí – zpravidla jen jedné rodině.
Svoji práci jsem milovala
Žijeme v malém městě, kde jsem měla jako učitelka problém najít zaměstnání. Rychle jsem se přesvědčila o tom, že služby chůvy jsou zde ceněny zlatem.
Malé město totiž neznamenalo jen plný stav na pozici učitelek, ale také plné mateřské školy, kterých zde nebylo mnoho a všechny byly obsazené.
Jen co jsem nabídla své služby, začaly se mi ozývat maminky a rodiny, které mi chtěly zaplatit, abych jim pohlídala děti.
Byla to práce, kterou jsem milovala. Děti mi nikdy nevadily, spíše naopak. Dokázala jsem si je velmi rychle získat a všechno šlapalo jako hodinky.
Zvláštní přání poslední rodiny mě donutilo najít si jiné zaměstnání
Nikdy jsem nedělala rozdíly a hlídala děti různým rodičům. Nevadilo mi pohlídat chlapečka vietnamské rodině, stejně jako jsem neměla problém pohlídat romskou holčičku.
Opravdu jsem nikdy nekoukala na to, odkud dítě pochází nebo jací jsou jeho rodiče. Děti totiž za nic nemohou a takto jsem k tomu přistupovala.
Ovšem poslední zkušenost mě donutila všechno přehodnotit, a především se vzdát práce, kterou jsem roky dělala s láskou. Jenže jinak to nešlo.
Byla jsem v šoku z podmínek i jejich požadavků
Když mi zazvonil telefon a ženský hlas mě žádal, zda bych mohla pohlídat jejich děti, jako vždy jsem se na druhé straně mobilu usmívala – měla jsem další práci a to znamenalo další peníze.
Přišla jsem na adresu, kterou mi paní poslala přes SMS, a už na první pohled jsem se tam necítila dobře – bylo to skutečné ghetto. Rozpadlé domy, špinavá okna, odpadky všude kolem.
Přesto jsem přišla až k bytu, kde jsem měla děti hlídat. Paní mě pozvala dovnitř, kde byl šílený nepořádek, špína a bohužel i zápach.
Předala mi děti, hodila po mně pětistovku a poté mi oznámila, že na tři dny odjíždí pryč, tak ať se starám. Nic jiného mi neřekla, prostě zmizela a na mé volání nedbala. Byla jsem v šoku!
Něco podobného již nikdy nechci zažít
Byla to naprosto zoufalá situace! Úplně cizí paní mi nechala na krku své čtyři, očividně naprosto nevychované, děti a zmizela, aniž by mi řekla kam.
S takovým vývojem událostí jsem nepočítala! Snažila jsem se zeptat sousedů, ale nikdo mi nebyl schopen nic říci. Hodiny ubíhaly, paní se nevracela, děti strašně zlobily a na moje slova absolutně nedbaly. Byla jsem nešťastná!
K večeru, kdy to vážně vypadalo, že se máma k dětem nevrátí, jsem zavolala policii. Řekla jsem, že si mě zavolala na hlídání, poté odešla a neřekla kam. Z toho všeho jsem byla psychicky úplně rozklepaná.
Nakonec to dopadlo tak, že policie děti odvezla k jejich údajné babičce, již se jim podařilo sehnat. Jak to dopadlo s jejich matkou, netuším a ani to vědět nechci. Jisté je, že jsem s hlídáním dětí skončila a raději jsem si našla práci jako pokladní. Tohle bylo opravdu peklo, které již nechci nikdy zažít.
Článek redakci zaslala čtenářka, které je aktuálně v karanténě kvůli COVID-19. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
