Řezník z Plainfieldu, to byl sériový vrah Edward Gein, který spáchal nejednu zrůdnost. Jeho zločiny byly inspirací pro několik hororů a on sám byl předobrazem jejich hlavních hrdinů. Vzpomeňme na zabijáka, jemuž se říkalo Leatherface a jenž se objevil ve filmu Texaský masakr motorovou pilou.
Geinovo dětství nebylo nijak výjimečné, nicméně se najdou momenty, které nasvědčují, že s ním nebylo něco v pořádku.
Jeho spolužáci ze základní školy si vzpomínají, že byl plachý a nesmělý, ale dokázal propuknout v podivné záchvaty smíchu bez zjevné příčiny.
Kamarády neměl a zůstal samotářem, protože mu matka zakazovala se mimo školu stýkat s jinými dětmi.
Matka mu tloukla do hlavy, že svět je zlý
On i jeho bratr Henry tak většinu času strávili uvězněni na rodinné farmě, kde pracovali a kde jim matka tloukla do hlavy, že svět je zlý, ženy jsou prostitutky a alkohol není nic jiného než ďáblův nástroj.
Jednou propukl na statku požár. Na místo přijeli hasiči a oheň uhasili. Nicméně Gein v ten moment ohlásil bratrovo zmizení.
Henry byl nalezen v noci v bažině a jako příčina smrti bylo zprvu označeno udušení. Jenže se zjistilo, že před požárem muž ještě žil a na hlavě měl četné modřiny. Důkazy proti druhému bratrovi se však nenašly.
Zajímal se o příběhy kanibalů
Gein po smrti svého bratra a matky postupně statek zrekonstruoval, ale jen navenek. Sám se přitom přestěhoval do jediné ložnice mimo kuchyň a vnitřek stavení neudržoval.
V ústraní se začal zajímat o časopisy o kultu smrti a příběhy nacistických kanibalů. Poté se začaly dít věci.
V listopadu 1957 zmizela majitelka místního železářství. Na podlaze obchodu byly krvavé skvrny. Vyšetřovatelé brzy zjistili, že Gein byl den před zmizením ženy v obchodě s tím, že se následující den staví pro galon nemrznoucí směsi. Detektivové věděli, kde hledat.
Strašlivé objevy v jeho domě zahrnovaly výrobky z lidské kůže
To, co je čekalo v Geinově domě, si nedokázali představit ani ve snu. Byl plný kostí, celých i roztříštěných, nabodnutých lebek na kůlech a kuchyňského náčiní, které byly z nich vyrobené.
Horší však byly předměty, jež byly udělány z lidské kůže. Zahrnovaly čalouněná křesla, odpadkový koš, legíny, masky, korzet, vše z tohoto materiálu.
Nejděsivější byl však jeho motiv. Po matčině smrti prý toužil po výrobě ženského obleku, díky němuž by se doslova vcítil do kůže své vlastní matky. Ten pak měl v plánu si obléct.
Po zatčení mu byla diagnostikována schizofrenie. Zbytek života strávil v psychiatrické léčebně. Zemřel 26. července 1984.
Autor: Šárka Blahoňovská
