První žena Československa, dokonalá manželka Tomáše Garrigua Masaryka, byla v mnoha ohledech dokonce dokonalejší, než si on sám myslel. Charlotta Masaryková přispěla k pokrokovosti země, postavila se za práva žen a už ve své době byla v mnoha oblastech stavěna na úroveň mužů.
„Byla krásná, měla chytrou hlavu. Lepší než já.“ To jsou slova, která po její smrti napsal její manžel Tomáš Garrigue Masaryk. Už když se spolu v roce 1877 v Lipsku setkali, Charlotta věděla, co chce. I když nikdy netoužila po tom, stát se první dámou, do Masaryka se tehdy ihned zamilovala.
Pocházela z bohaté rodiny, byla chytrá a ambiciózní
Svatba se konala roku 1878 v New Yorku. Tehdy prokázal Masaryk své ženě poctu tím, že přijal její jméno Garrigue.
Charlotta byla nejen skvělou matkou, ale angažovala se v bojích za práva žen, radila manželovi s politikou, a i když pro veřejnost nechtěla působit jako někdo, kdo se do všeho míchá, stala se velmi uznávanou.
Charlotta si příliš nezamilovala Vídeň, ve které nějaký čas s manželem žili. Proto když v roce 1882 dostal její muž nabídku pracovní pozice na univerzitě v Praze, s radostí přijala fakt o stěhování.
Po příjezdu do Prahy se začala Charlotta ihned učit česky, zapojovat se do kulturního života, poznávat památky.
Tehdejší Československo si úplně zamilovala. Zamiloval si ji i český lid. Pro nikoho nechtěla být milostpaní, pro všechny jen „paní Masaryková.“
Byla skromná, čestná, na všechny se usmívala. A to i přesto, že sama měla psychické problémy.
Trpěla depresemi, ale i tak stála po boku svého muže
Masaryk se ženou měli celkem šest dětí. Dvě se jim narodily ještě v zahraničí, dvě poté v Československu. Mezitím jeho žena ještě dvakrát porodila, ale bohužel tyto dvě děti zemřely brzy po porodu. A právě tehdy začala mít Charlotta deprese.
S těmi se léčila, ale na veřejnosti by to do ní nikdo neřekl. Ve všem podporovala svého muže, dokonce i ve chvílích, kdy uvažoval o emigraci do Ameriky kvůli politické situaci, přesvědčila ho, že jeho místo je doma v Československu.
Ovšem nakonec se rodina ocitla v nemilosti a Masaryk sám po sarajevském atentátu musel odejít do exilu.
Charlottu před uvězněním zachránily její psychické problémy. Dlouhé roky si se svým mužem pouze psali a setkali se znovu až v roce 1918, kdy byl zvolen prezidentem.
Podle mnohých se Charlotta Masaryková stala více Češkou než některé ženy, které se zde narodily. Nakonec prohrála svůj souboj s nemocemi a v roce 1923 zemřela na mrtvici.
Autor: Šárka Cvrkalová