Na bankovce s hodnotou dvou tisíc korun českých je vyobrazena její tvář. Při vyslovení jména Emy Destinnové se nám právě tato podobizna zřejmě vybaví jako první. Jaký příběh ale za touto ženou stojí? Čeho vlastně dosáhla a v čem byla výjimečná?
Ema Destinnová se narodila 26. února 1878 v Praze do bohaté rodiny léčitele a operní pěvkyně. Měla čtyři sourozence, kteří byli stejně jako ona podporováni už odmalička.
Dala se na pěveckou dráhu po vzoru maminky
Malá Ema se po vzoru maminky dala na zpěv. Její umělecké nadání se ale neomezovalo jen na něj, rovněž krásně malovala, kreslila a učila se hře na housle.
Svůj talent svěřila k rozvíjení profesorce Marie Loewe-Destinn, jež se pro ni stala vzorem natolik, že si její příjmení později zvolila jako pseudonym.
Zpěvem se chtěla živit, jenže to zpočátku úplně nevypadalo. Přestože studovala i dramatickou školu, v Národním divadle ji odmítli. Angažmá nezískala ani na jiných scénách. A tak se rozhodla zkusit štěstí v zahraničí. Brzy si balila kufry do Berlína. Její vlivná rodina ji podporovala i nadále.
Začalo se jí dařit až v Berlíně
Emě se začalo v Berlíně poměrně brzy dařit. Zprávy o jejím hlase a nesporném talentu se dostaly daleko za hranice tamní Dvorní opery, ale třeba do Paříže nebo Londýna. Ostatně v pařížské opeře zpívala i její maminka.
Debutovala rolí Santuzy v opeře Sedlák kavalír. Následoval úspěch a další role, jichž v Berlíně nastudovala přes čtyřicet.
Až v roce 1908 se po představení Smetanovy Prodané nevěsty, kde hrála roli Mařenky, dočkala jmenování členkou Národního divadla.
Účastnila se odboje, a tak za války nemohla vystupovat
Jenže to bylo už poměrně pozdě. Destinnová se totiž už stihla proslavit na prknech Metropolitní opery v New Yorku jako Aida. V ní účinkovala po boku jednoho ze svých životních partnerů, Enrica Carusa. Vlastní pílí a umem si zajistila nehasnoucí ovace i tučné honoráře.
Její kariéru však přerušila první světová válka, během níž jí bylo zakázána vystupovat. Ema byla totiž oddaná vlastenka stejně jako její rodiče a angažovala se v odboji.
Muži jí padali k nohám, ona ale chtěla jedině Čecha
I z toho důvodu odmítala muže, nedokázala a nechtěla si představit život po boku někoho jiného než Čecha.
Byla nespoutaná a nezkrotná, muži jí padali k nohám, přestože občas slýchala poznámky na svou postavu. Kromě Carusa měla románek i s dalším slavným pěvcem Giacomem Puccinim. Její povahu odráželo i to, že se jako jedna z prvních Češek nechala tetovat.
Po válce už se na jeviště pořádně nevrátila. Žila klidný život na zámku ve Stráži na Nežárkou. Zde se také provdala za mladého letištního mechanika, jejich soužití ale nebylo příliš pohádkové.
Později napsala knihu Ve stínu Modré růže. Zemřela náhle v padesáti dvou letech 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích.
Autor: Šárka Blahoňovská
