Poté, co se dostala ze spárů tyranského otce, jí nedali pokoj vědci a lékaři. Od svého narození byla Genie obětí těžkého týrání, zanedbávání a izolace. Pak se stala terčem lidí, kteří ji zatoužili zkoumat.
Genie Wiley se narodila v Los Angeles v Kalifornii v roce 1957. Její otec Clark neměl rád děti a nechtěl žádné své. I tak měl se svou ženou Dorothy rovnou čtyři.
Dvě z nich zemřely do dvou let v důsledku zanedbávání a týrání. V té době Clarka ale z ničeho policie neobvinila. V důsledku toho se stal nebojácným a pokračoval ve zneužívání své rodiny.
Otec Genie nesnesl pláč malého miminka, a tak ho zavřel do temné komory. Navíc věřil, že je mentálně postižené.
Později holčičku připoutal k dětské židli a v této provizorní svěrací kazajce ji držel neuvěřitelných třináct let.
Neuměla mluvit, číst ani psát. Matka jí pomohla až po 13 letech
Krmil ji dětskou výživou nebo cereáliemi, ale velmi nedostatečně. Genie byla vyhladovělá a zubožená.
Izolovaná od vnějšího světa se nikdy nenaučila mluvit, natož číst nebo psát. Když bylo nejhůř, mlátit ji otec dřevěnou tyčí nebo nabádal jejího staršího bratra, aby ji zneužil.
V roce 1970, kdy měla Genie Wiley 13 let, to její matka už nevydržela a svou dceru odvedla za prarodiči.
O tři týdny později chtěla jakožto invalida zažádat o dávky, jelikož trpěla částečnou slepotou. I ji bestiální otec Genie a její manžel v jednom týral.
Pracovníci si však dívenčina bídného stavu okamžitě všimli.
Nechodila, ale skákala. Lékaři nic takového do té doby neviděli
Její svaly nebyly vyvinuté a nezvládla se ani sama najíst. Místo chůze skákala jako králík. Měla kognitivní úroveň ročního dítěte.
Byla tak odvezena do nemocnice. Krátce poté, co se tam dostala, padla obvinění.
To matčino bylo však brzy staženo. Vyšetřovatelé usoudili, že kvůli své slepotě nevěděla o většině zneužívání. Dívčin otec se v den soudu zastřelil.
Lékaři nikdy takto zbídačené dítě neviděli. Proto ji začali zkoumat i psychologové a lingvisté.
Bohužel Genie nedosáhla ani po několika měsíců, kdy se jí specialisté intenzivně věnovali, žádného pokroku. Nakonec o její případ ztratili zájem, a tak byla umístěna do pěstounské péče.
Chtěli jí pomoci, nebo ještě prodloužili její utrpení?
Od roku 1971 do roku 1975 ji však zkoumal tým vědců a lékařů, kteří na to dokonce získali grant. Genie pro ně byla nepopsaná kniha, která je fascinovala. Ne všem se zdál tento výzkum dvakrát etický.
Genie strávila další fázi svého života v dětských domovech. Na čas si ji vzala do péče matka, ale nezvládala ji, stejně jako pěstounské rodiny, které o ni projevily zájem.
Nyní žije v zařízení pěstounské péče pro dospělé v Kalifornii. Je schopna komunikovat, ale neovládá gramatiku.
Autor: Šárka Blahoňovská
