Představte si situaci, že až do konce života nevíte, co se stalo s vašimi pěti dětmi. Jsou vůbec naživu? Pokud ano, kam zmizely? A pokud ne, proč je nemůžeme najít, abychom je pohřbili? Přesně takové otázky si pokládali Sodderovi po požáru domu v roce 1945.
Zatímco čtyři děti se podařilo z hořícího domu zachránit, zbylých pět nikdy nebylo nalezeno. Podle příslušných úřadů byly osoby prohlášeny za mrtvé. Jenomže situaci komplikují fakta, která vyšla na povrch až o několik let později.
Nejsmutnější Štědrý den
Bylo právě 24. prosince před půlnocí, když dům v Západní Virginii pohltily plameny. Prakticky celá rodinná chalupa shořela na popel a málokdo by věřil, že se vůbec někomu podařilo včas utéct.
Z hořícího domu se podařilo utéci čtyřem dětem. Dalších pět jich ale zůstalo uvnitř. Tedy alespoň podle rodiny. Jenomže tomu, že by skutečně byly děti uvnitř, vůbec nic nenasvědčuje. Nenašla se totiž jejich těla.
Existuje několik spekulací o tom, co se stalo. Podle některých děti utekly, lekly se požáru a nenašly cestu domů. To je ale verze trochu přitažená za vlasy vzhledem k tomu, že nejstaršímu z pěti dětí bylo tehdy čtrnáct let.
Jiné domněnky tvrdí, že děti tehdy v domě vůbec nebyly. Jelikož se nepřišlo ani na příčinu požáru, někteří lidé říkají, že děti utekly, a aby celý případ zamotaly, dům samy zapálily. To ale rodiče odmítali poslouchat.
Maurice (14), Martha (12), Louis (9), Jennie (8) a Betty (5) se nikdy nenašli. Policie je nakonec prohlásila za mrtvé, protože ani po dlouhém pátrání nebyly děti nalezeny. Jako zdroj požáru byl nakonec určen zkrat na vedení, i když ani ten není příliš věrohodný a v dokumentech je spíše proto, aby bylo vidět, že se policie snažila vypátrat příčinu.
Možná byly uneseny. Po letech dostala rodina zvláštní vzkaz
Podle několika svědků několik hodin před požárem zahlédli tváře dětí v okýnku kamionu, který řídil neznámý muž. Nikdo ale nebyl schopen říci, zda byly děti vystrašené, nebo se usmívaly. Mohlo se jednat o únos? Nebo vůbec nešlo právě o Sodderovy děti?
Podle jiných svědků totiž v kamionu seděl jen otec se svým synem, který tudy náhodně projížděl. Jiná řidička náklaďáku zase oznámila na policii, že potkala pět dětí na silnici a vzala je k sobě na čaj. Pak ale celou svou výpověď odvolala.
V roce 1968 dostala Jennie, matka dětí, dopis s fotografií. Dotyčný tvrdil, že je Louis. Muž na fotografii mu ale nebyl ani trochu podobný. Ani podle zpáteční adresy na dopisu se ale nikdy nepodařilo odesílatele najít.
Otec rodiny zemřel o rok později. Matka nechala celou budovu obehnat ostnatým drátem. Po několika letech se utrápila, ani přes veškerou snahu nikdy svých pět dětí nenašla.
Autor: Šárka Cvrkalová
