„Nikdy bych si nepomyslela, že můj bar se proslaví a rozroste na mezinárodní úroveň,“ prohlásila nedávno Lovell. Při zakládání svého baru zkrátka netušila, že část jejího příběhu zaujme i filmaře a že z jednoho podniku vyroste obrovská franšíza.
Roztančené drzé dívky, které nalévají pánům alkohol přímo do hrdla, začaly být žádané i v jiných koutů Spojených států amerických.
Právě tato přidaná hodnota udělala obyčejný bar zajímavým místem, kam se sjížděli pobavit muži i ženy z různých koutů Ameriky.
Zanechala práci asistentky, aby si mohla otevřít bar
Lovell se začala věnovat barmanství ještě na vysoké škole. Když získala práci na Wall Street, pracovala jako asistentka i jako barmanka, protože její plat nedosahoval takové výše, aby v New Yorku nestrádala. V podstatě chodila vyřízená z práce do práce.
Věděla, že už tak nemůže dál fungovat, a tak se rozhodla k radikálnímu kroku. Zanechá zaměstnání a bude se naplno věnovat práci barmanky.
Brzy se jí naskytla příležitost otevřít vlastní bar. Věděla, že musí přijít s něčím originálním, aby uspěla.
Zaměstnávala pouze atraktivní a charismatické ženy
A tak postavila za bar pouze ženy, což byla v té době rarita. Navíc chtěla, aby měly jiskru a šmrnc, a tak zaměstnávala jen charismatické a přitažlivé barmanky, které byly ochotné pro zisk vystoupit z komfortní zóny.
„Ženy jsou pro tuto práci mnohem lepší než muži. Dostávají více peněz, protože muži je za barem rádi vidí. Navíc k nim zákazníci mají určitý respekt, který zmírňuje problémy v baru. Také jsou mnohem čistotnější,“ vysvětlovala Lovell svoje rozhodnutí a důvod, proč tak skvěle fungovalo.
V globálním měřítku ji však proslavila až Elizabeth Gilbert, která v roce 1997 popsala svou zkušenost s prací v Coyote Ugly do lifestylového časopisu.
Mimochodem, šlo o tu stejnou novinářku, díky níž sledujeme Julii Roberts ve filmu Jíst, meditovat, milovat.
Divoké kočky přinesly baru ohromnou slávu
Populární článek se dostal i k rukám, který jej zpracoval pro film. Jednalo se o romantickou komedii v České republice distribuované pod názvem Divoké kočky.
Vypráví o dívce, která se stěhuje do velkoměsta a sní o tom, že se stane skladatelkou. Než si jej bude moci splnit, dostane práci v malém baru, jehož předlohou byl právě bar Lovell.
Najednou se všichni chtěli na toto místo podívat nebo tam pracovat. Chtěli být svědkem toho, jak šikovné barmanky zpívají, dovádějí přímo na baru a samy se nebojí loknout si přímo z lahve.
Pobočku má bar i v Kyrgyzstánu
Pak začaly chodit nabídky na rozšíření a vznikání dalších barů s tímto konceptem a Lovell jen bohatla a bohatla.
Dodnes Lovell ráda boří mýty o tom, že v Coyote Ugly pracují sice atraktivní a přidrzlé dívky, ale jinak velmi hloupé.
„Některé se staly doktorkami nebo právničkami, jiné mají vlastní podniky. Jsou to všechno silné ženy,“ tvrdí.
Nyní existují franšízové pobočky v Rusku, na Ukrajině, Německu, Kyrgyzstánu nebo Japonsku.
Autor: Šárka Blahoňovská
