Měla před sebou zářnou kariéru. Už v devíti letech se objevila ve svém prvním filmu, ze kterého si ji dodnes všichni pamatujeme. Později se kromě herectví začala věnovat také režii. Dana Vávrová bohužel prohrála svůj boj s rakovinou.
Narodila se v srpnu roku 1967. Pro své umělecké vlohy měla předpoklady v rodině, její sestra Hana Vávrová-Heřmánková dodnes působí jako moderátorka, švagr je navíc hercem a ředitelem v Divadle Bez zábradlí.
Přerušila studium na konzervatoři, přesto si plnila sny
Ještě před tím, než se začala vůbec o vysokou školu zajímat, zahrála si Leontýnku ve filmu Ať žijí duchové.
Ta se stala její nejslavnější rolí. Naivní mladou dívenku s roztomilým obličejem snad ani nejde zapomenout.
Později se Vávrová rozhodla studovat pražskou konzervatoř. Ve čtvrtém ročníku ji ale ukončila.
Už tehdy totiž byla vytížená nabídkami a zahrála si v několika filmech, jako je například Bambinot nebo My všichni školou povinní, také se objevila v seriálu Arabela.
Zviditelnila se i v zahraničí
V polovině osmdesátých let se Vávrová odstěhovala do západního Německa, kde začala vystupovat v tamních filmech.
A to především kvůli svému manželovi Josephu Vilsmaierovi. Zde dokonce získala za roli Anny z filmu Podzimní mléko ocenění s názvem Stříbrný pás.
V devadesátých letech se sama začala kromě herectví věnovat také režii. Jejími nejznámějšími snímky jsou filmy Hurá na medvěda a Poslední vlak.
Název filmu se nakonec stal výmluvným, protože byl opravdu tím posledním, co Vávrová filmovému světu dala.
Po ročním boji s rakovinou děložního hrdla, kterou dokázala dobře utajit, bohužel nemoci podlehla. Nadějná herečka a režisérka tak opustila náš svět ve věku pouhých jednačtyřiceti let.
Autor: Šárka Cvrkalová
