Jindřiška se narodila do věřící rodiny. Našla si muže se stejnou vírou a vychovala s ním dvě dcery. Pravidelně chodí do kostela a dodržuje křesťanské zásady. Teď ji ale trápí něco, co se s její vírou rozchází.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Nejen že jsem udělala něco, co se stát nemělo,“ říká. „Navíc ještě lžu sama sobě a také při zpovědích. Několikrát jsem se snažila přiznat si před Bohem pravdu, ale bohužel to nedokážu. Tíha lži mě ale bolí čím dál víc.“
S Bohem žiju odjakživa. Netuším, jak se to mohlo stát
„Když jsem byla malá, chodila jsem do kostela, protože tam chodili i moji rodiče. Dokud jsem ve škole nepoznala jiné děti, ani mě nenapadlo, že je to něco, co se ve společnosti tolik řeší. Ale i přes posměšky jsem se držela svého a vyrostla ze mě křesťanka, která si našla křesťanského manžela,“ říká.
„V rodině dodržujeme jisté tradice. Chodíme do kostela, modlíme se před obědem, samozřejmě u nás platí také to, že s milováním jsme začali až po svatbě. Porodila jsem manželovi dítě a nikdy bych ho nepodvedla. Stále ho miluji a vím, jaký hřích je nevěra. Ale bohužel se mi stala věc, která mě trápí,“ vypráví Jindřiška.
Čtenářka se v e-mailu svěřuje, že si už delší dobu uvědomuje, že ji fyzicky i vlastnostmi přitahuje jiný muž. A to ke všemu bratr jejího manžela. „Nikdy jsem mu to neřekla. Své myšlenky se snažím z hlavy dostat. Je mi jasné, že na to nemám právo a svému muži, kterého stále také miluji, musím být věrná,“ vykládá.
Přesto si nedokáže pomoci a na bratra svého manžela neustále myslí. „Kdykoli ho vidím, snažím se mu vyhýbat. Bojím se, že by z mého červenání něco poznal. Je navíc také křesťan a má vlastní ženu a dvě děti. Nikdy bych si s ním nic nezačala, ale už pomyšlení na to je podle našeho křesťanského kódu hřích,“ říká.
Chtěla jsem se vyzpovídat, ale nedokážu to. Proto jsem faráři lhala, a tak porušila další pravidlo
Jindřiška říká, že anonymní e-mail, který nám poslala, je prvním místem, kde se o své tajné lásce zmínila. Několikrát se totiž pokoušela jít do kostela ke zpovědi, ale buď na místo vůbec nedošla, protože neměla odvahu, nebo nakonec faráři neřekla pravdu.
„Mluvila jsem s ním dvakrát. Poprvé jsem mu řekla, že se potřebuji s něčím svěřit. Ale nakonec jsem mu jenom vyprávěla, že se mým dětem daří ve škole dobře, přestože se jim ostatní posmívají. To je mimochodem pravda, jsou trochu středem pozornosti kvůli tomu, jak je vychováváme,“ říká.
Podruhé se Jindřiška faráři přiznala, že mu neřekla pravdu, že je tu něco dalšího, s čím se chtěla svěřit. Ani tehdy ale nedokázala říci, co má na srdci. „Věřím, že mi Bůh odpustí. Lehčí by to bylo, kdybych se dokázala svěřit,“ říká. „Bojím se ale, že by i pro faráře byla pravda o mém vztahu k bratrovi manžela zdrcující.“
Čtenářka tak jen doufá, že její pocity se brzy opět uklidní a ona bude moci pokračovat ve svém spokojeném životě. „Nikdy bych nechtěla nikomu ublížit. Ani za cenu vlastního štěstí. Snad se situace brzy uklidní a všechno bude opět v pořádku,“ končí vyprávění.
Autor: Šárka Cvrkalová
