Melanie a Ellen se narodily jako dvojčata. Brzy poté, co přišly na svět, byly ale adopční agenturou odděleny a přiděleny různým rodinám. A to, aniž by byl kdokoli informován o tom, že má jejich nový člen rodiny dvojče.
Obě dívky byly přiděleny do rodiny, na kterou měly dohled státní a sociální orgány.
Jejich chování tak mohlo být mapováno, aniž by jejich adoptivní rodiče cokoli tušili.
A to vše kvůli výzkumu doktora Neubauera, který se již roky věnoval výzkumu psychiky dvojčat.
Obě se cítily osamocené a záviděly ostatním dvojčatům
Podle adoptivních rodičů a výzkumů byla Ellen Carbone vždy fascinovaná ostatními dvojčaty.
Kdykoli nějaká potkala na ulici, vyptávala se své matky na nejrůznější dotazy a přála si mít také takovou sestru.
Také si často jako malá hrála se svými imaginárními přáteli, mezi které zařadila i jednoho, kterého označovala za svou sestru, konkrétněji za dvojče.
Melanie Mertzel v jejím věku tolik dvojčata neřešila, ale později se začala svým přátelům svěřovat, že by to bylo skvělé, kdyby měla sestru.
Nesetkala se ale příliš s porozuměním a nechápala to.
Náhoda v restauraci všechno odhalila
Dívkám tehdy bylo dvacet tři let, psal se rok 1900. Ellenina teta tehdy navštívila restauraci, ve které pracovala Melanie.
Byla fascinovaná tím, že vidí tak blízkou osobu na místě, kde by to nepředpokládala.
Brzy se dala s Melanií do řeči a došlo jí, že to není Ellen.
Ptala se dokonce, jestli nebyla žena adoptována, ta ale netušila, že její rodiče nejsou jejími biologickými rodiči, a proto se dál s ženou odmítala bavit.
Jenže Ellenina teta se nevzdala, po dvou týdnech dorazila do restaurace znovu, tentokrát s fotografií své svěřenkyně.
Tehdy večer spolu dívky poprvé promluvily po telefonu.
Až později poté, co zjistily, kolik toho mají společného, a jak jsou si i po letech podobné, aniž by spolu vůbec kdy mluvily, zjistily fakt o experimentu, který na nich byl prováděn.
Nejhorší na tom všem bylo, že k oddělení sester ve výsledku došlo úplně zbytečně.
Podle závěrů experimentu se totiž vědci nedozvěděli nic víc než to, jak by se neměly podobné experimenty provádět.
Autor: Šárka Cvrkalová
