Věřin manžel se nechoval nijak podivně, přesto začala mít Věra podezření, že má milenku. Dlouho se svými obavami bojovala, až to nakonec nevydržela a zeptala se svého muže, jak to vlastně je.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Žádná milující žena nechce žít s pocitem, že má její partner kromě ní ještě někoho jiného. Odhalit nevěru není nic příjemného. Věře se však stalo něco, co je možná ještě horší než zjistit, že si manžel začal románek s milenkou.
Nikdy jsem nepojala sebemenší podezření
Znám svého muže od střední školy. Vždycky to byl ten tichý typ, který nevyhledával divoké večírky a neměl potřebu obklopovat se hromadou přátel.
Jsme manželé devatenáct let a troufla bych si tvrdit, že ho znám jako své boty. Nikdy jsme před sebou neměli tajnosti, vzájemně o sobě víme úplně všechno.
Za celé ty roky jsem nepojala sebemenší podezření. Kdykoli můj muž někam šel, vždy mi přesně řekl, s kým jde a kam, případně v kolik se vrátí. A to i bez toho, abych to po něm vyžadovala.
Cosi uvnitř mě mi říkalo, že je něco jinak
Je to asi půl roku zpátky, co jsem začala mít vtíravý pocit, že je něco špatně. Aniž bych k tomu měla nějaký důvod, něco uvnitř mě mi říkalo, že je něco jinak.
Jako první mě napadlo, že si manžel někoho našel. S touhle představou jsem se nějakou dobu tiše užírala, styděla jsem se však Láďovi přiznat, že mě něco takového napadlo.
Co kdyby to bylo jen v mé hlavě? Co kdybych ho osočila z nevěry, která ani neexistuje? Tím bych mu strašně ublížila, tím jsem si byla jistá. Proto jsem mlčela.
Milenku bych možná překousla. Tohle ale ne
Před dvěma měsíci mi to nedalo a manžela jsem se narovinu zeptala. Pravda, měla jsem před tím tři skleničky oblíbeného vína, které mi pravděpodobně rozvázalo jazyk.
Zeptala jsem se svého muže, co se děje. A aby toho nebylo málo, když už jsem v tom byla, vyjekla jsem na něj, že si myslím, že má nějakou milenku.
Nejdříve na mě zaskočeně koukal, poté sklopil hlavu a přiznal mi pravdu. To, co jsem se dozvěděla, mě naprosto odrovnalo. Milenku bych možná snesla, tohle jsem ale nečekala.
Experimentoval s muži, chodil na večírky
Manžel mi přiznal, že ho svým způsobem přitahují muži. Nevěřícně jsem na něho hleděla, ale byla jako němá. Neměla jsem sílu ho přerušit a viděla jsem na něm, že se mu ulevilo, když konečně řekl pravdu nahlas.
Dokonce mi řekl, že už nějakou dobu chodí na večírky, kde se schází muži. Asi by mi rád vyprávěl i o tom, co se tam děje, ale to už jsem ho zastavila.
Manžel mě miluje, to mi řekl hned. Nějakou dobu v sobě tyhle pocity řešil, snažil se své touhy potlačit, ale nakonec to zkusil a zjistil, že mu to prostě chybělo.
Nemůžu se s tím vyrovnat. Jen ta představa, že se můj muž schází s jinými muži, se mi hnusí. Od té doby, co to vím, s manželem nežijeme intimním životem. On mi dává čas, abych to zpracovala. Ale já si nejsem jistá, jestli to vůbec dokážu.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
Každý člověk má svá tajemství, i když by před partnerem možná tvrdil, že oni si mezi sebou nic netají. Jedná se to například o věci, za které se člověk stydí, tajná přání, která možná nejsou společensky dost dobře přijatelná nebo o kterých je přesvědčen, že by je druhý nepřijal. Mnohdy jsou to maličkosti, se kterými se člověk dokáže vnitřně smířit a žije zcela normální a spokojený vztah.
Pokud se však jedná o důležité věci, takové, které významně ovlivňují naše smýšlení a směřování ve světě, v těch je zapotřebí být ke svému partnerovi upřímný a pravdivý. Co jiného nám také zbývá? Pokud nás partner nedokáže přijmout takového, kým doopravdy jsme, má pak takový vztah smysl? Chceme snad partnerovi nebo sami sobě celý život lhát? Takové vnitřní napětí nás může velice dobře za chvíli připravit o duševní pohodu a přivést nás do úzkosti či deprese, kvůli které pak musíme navštívit psychologa či jiného odborníka.
Ať je konečný výsledek jakýkoliv, pravda člověku vskutku vnitřně uleví. To může někdy znamenat i konec vztahu, a proto se jí člověk obloukem vyhýbá. Čím více však pravdu obcházíme, tím je těžší a těžší se jí vyhnout. Po čase na nás přímo vnitřně křičí a chce ven.
V příběhu, který Věra popisuje, se musíme zeptat: Nejedná její manžel z nudy každodenního života a netouží jen po něčem novém? Je to pro něj něco, co dlouhodobě cítí nebo je to záležitost poslední doby? A je Věra ochotná s manželem situaci řešit u psychologa či v manželské poradně?
