Jitka vždy chtěla pro svého syna to nejlepší. Jako každá matka se už odmalička snažila věnovat mu veškerou péči, i když to pro ni bylo těžké. Vždy se o něj totiž starala sama. Když se rozhodovala, do které ze dvou blízkých školek ho umístí, rozhodla se pro tu placenou, i když to pro ni bylo náročné.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Měla jsem za to, že když budu každý měsíc platit danou částku, bude o chlapce postaráno a bude mít tu nejlepší péči. Samozřejmě by ji měl i ve druhé školce, o tom nepochybuji, já si ale myslela, že vyšší úroveň zařízení znamená i šťastnějšího chlapce. Zmýlila jsem se,“ přiznává.
Děti se mu hned první den smály, poznámky měly i ke mně
„Když jsem vedla synka do školky poprvé, nechtělo se mu tam. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se s dětmi bude kamarádit a hrát si s nimi, ale hned ve dveřích jsem zjistila, že to nebude tak jednoduché,“ říká Jitka.
Zatímco učitelky jí vysvětlovaly pravidla docházky a její chlapec se dal do řeči s dalšími dětmi, všechno se změnilo. „Když jsem Adámkovi říkala, že odcházím a vrátím se pro něho odpoledne, začal brečet,“ vzpomíná Jitka.
„Oznámil mi, že se mu prý ostatní smějí kvůli jeho oblečení. Ten den na sobě měl tepláky a tričko, nic špatného, ale mezi dětmi ve značkových mikinách samozřejmě nevynikal. Řekla jsem mu, že to bude dobré, a uklidnila ho. Když jsem odcházela, zaslechla jsem nějaké posměšky i na mé boty.“
Jitka přiznává, že její botasky už něco zažily, nenapadlo by ji ale, že děti toho věku dokážou být ohledně sociálních rozdílů tak kruté. „Nikdy bych si nemyslela, že se tak malé děti budou někomu smát kvůli oblečení, které není značkové,“ dodává.
Po pár týdnech jsem chlapce ze školky odhlásila
Adam nebyl ve školce šťastný. Našel si sice pár kamarádů, většina dětí se mu ale dál smála. Nejen kvůli oblečení, ale třeba i kvůli jeho oblíbenému plyšákovi, kterého si s sebou do školky nosil.
„I učitelky mě upozornily na to, že je Adámek mezi dětmi spíš neoblíbený, hraje si hodně sám a často pláče. Doma se mi svěřoval, že se mu ve školce nelíbí, a prosil mě, abych ho tam už neposílala.“
Když se ani po měsíci situace nezlepšila, rozhodla se Jitka, že chlapce ze školky odhlásí. „Nebyl nadšený z toho, že ho vedu zase na nové místo, ale slibovala jsem mu, že v nové školce si kamarády určitě najde.“
A Jitka měla pravdu. Ve školce, kterou původně považovala za tu horší, si nikdo z dětí ani nevšiml, jaké oblečení má Adam na sobě. Všichni ho mezi sebe přijali a on brzy pochopil, že tady mu bude dobře. „Mít peníze vždycky neznamená mít to nejlepší,“ končí svůj příběh ponaučením čtenářka.
Autor: Šárka Cvrkalová
