Jiřina se po letech rozhodla odejít od přítele. On se ji sice chystal požádat o ruku, což už nějakou dobu tušila, ona ale už dál nedokázala snášet jeho cholerické stavy. A tak po jeho posledním výbuchu vztah ukončila.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Ondra je fajn chlap, byla jsem s ním spokojená. Jenže měl jednu velkou chybu. Nikdy jsem netušila, co ho naštve, kdy vybuchne, bude křičet na celý panelák a bude mi dávat za vinu věci, které mojí chybou zkrátka nebyly,“ vysvětluje Jiřina.
Dřív takový nebýval, kdo ví, co se změnilo
Když Jiřina Ondru potkala, byl to milý muž. Jenže později se sestěhovali a ona si začala všímat jeho nedostatků. Ale zamilovanost jí i tak zastínila pohled na věc, a proto spolu pár žil téměř čtyři roky.
„Kupoval mi drahé věci, staral se o mě, mluvil o tom, že se jednou vezmeme. Jenže na druhou stranu ho vytočily děsné maličkosti, často křičel, někdy dokonce tak, že sousedé bouchali na dveře a ptali se, jestli je všechno v pořádku,“ svěřuje se čtenářka.
Ondru prý vytáčelo téměř všechno. „Někdy křičel jenom proto, že jsem se ho zeptala, jak se má. Po práci byl unavený a moje starostlivost ho vytáčela. Jindy se naštval, když jsem s ním raději nemluvila vůbec.“
Ať udělala Jiřina cokoli, bylo to podle Ondřeje špatně. „Byl zkrátka jako bomba. Prostě jsem netušila, kdy a co ho zase naštve, kdy udělá další scénu a jestli mě vůbec miluje.“
Naštvalo ho, že jsem neuklidila boty. Pak prosil o odpuštění, ale bylo pozdě
Podle Jiřiny šlo o úplnou hloupost. Nesrovnala v chodbě boty, Ondřej přišel z práce a už ve dveřích začal křičet. „Bylo to asi kolem desáté večer. Nechal otevřené dveře a začal na mě ječet, že jsem neskutečná bordelářka,“ říká Jiřina.
V tu chvíli dokonce ze sousedního bytu vylezl soused, který Ondru prosil, aby se uklidnil. Spalo jim totiž doma malé dítě.
„Přítel se na sousedy obořil, že si může křičet, jak chce a kdy chce. Nakonec se ale omluvil a zabouchl dveře.“
Když se Ondra později uklidnil, oznámila mu Jiřina, že ho chce opustit. „Přemýšlela jsem nad tím už dlouho a tenhle výstup byl poslední kapkou. Řekla jsem mu, že ho mám ráda, ale nedokážu s takovým cholerikem žít.“
Ondra podle Jiřiny prosil o odpuštění, dokonce přiznal, že ji chtěl brzy požádat o ruku. „Na to jsem mu odpověděla, že to vím, že je mi to všechno líto, ale své rozhodnutí už nezměním.“
I když Jiřinu rozchod bolí, nemohla podle svých slov jinak. Ondru má stále ráda, jako s kamarádem s ním ale dokáže vycházet daleko lépe než jako s mužem, který si k ní může dovolit téměř všechno.
Autor: Šárka Cvrkalová
