Petra i její rodina si kvůli rakovině vytrpěli už opravdu hodně. Začalo to před deseti lety, když bylo u jejího manžela podezření na rakovinu prostaty, které se ale nepotvrdilo. Sama čtenářka o rok později prodělala rakovinu plic, která byla naštěstí zachycena ve stádiu, kdy se dala vyléčit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Petra si myslela, že tím si tato odporná nemoc na její rodině vybrala svou daň. Jenomže se mýlila. Před nedávnem byla totiž diagnostikována rakovina její matce. A to ve fázi, kdy už je obtížné s ní něco dělat.
Dvakrát s ní bojovala, pak odmítala chodit k doktorům
S rakovinou prsu podle Petry matka už kdysi bojovala. Poprvé se jí to podařilo zachytit ve velmi raném stádiu, podruhé se doktoři báli komplikací, nakonec ale poslali Petřinu maminku na pár vyšetření a na operaci, po které měla být v pořádku.
„Život se jí hodně změnil. Začala dodržovat přísná pravidla, dávat na sebe pozor, kdykoli jí ale bylo jen trochu zle, děsila se nejvíc toho, že by měla jít k doktorovi,“ popisuje Petra.
„Patnáct let žila moje maminka ve strachu, že se jí rakovina může kdykoli vrátit. Ale k lékařům na kontroly nechodila, bála se toho, co by jí řekli. Ani s hloupou rýmou si nezašla k obvodnímu lékaři, protože měla pocit, že by ji to nějakým způsobem mohlo dovést zpět na onkologii,“ vysvětluje čtenářka.
Dodává, že kdyby věděla, co se stane, donutila by matku dávno k lékaři zajít. Jenomže její tvrdohlavá maminka do poslední chvíle jakoukoli pomoc odmítala. Dokonce před vlastní dcerou tajila zhoršení zdravotního stavu.
Bylo jí tak zle, že potřebovala pomoc. Teprve pak se mi přiznala, že už se dlouho necítí dobře
Petra se s matkou nevídá denně, ale pravidelně si volají. „Po telefonu mi nikdy nic neřekla. Když jsem ji po několika měsících přijela opět navštívit, málem jsem ji nepoznala,“ říká. „Neuvěřitelně zhubla a v obličeji zestárla. Oznámila mi, že je jí špatně a nemá na moji návštěvu moc náladu.“
Petra se chtěla původně zdržet jen na krátké posezení, její matce se ale ten večer udělalo špatně, zvracela a sama nakonec uznala, že potřebuje doktora. „Když jsem ji vedla k lékaři, přiznala se mi, že už má podobné stavy pár měsíců, ale bála se poprosit o pomoc.“
Ten večer cestovala Petřina matka z jedné pohotovosti na druhou, až se nakonec potvrdilo její očekávání a byla jí diagnostikována rakovina ve velmi pokročilém stádiu. „Kdyby si řekla o pomoc dřív, dalo se s tím možná něco dělat. Teď jí podle doktorů zbývá sotva pár let života,“ tvrdí Petra.
Situace zasáhla celou rodinu, která si už s nemocí opravdu hodně vytrpěla. „Chápu matku, že se bála doktorů. Kdyby ale situaci nepodcenila, mohlo být všechno jinak. Vyčítám i sobě, že jsem na ni nedala pozor,“ dodává závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
