Zážitek, který se přihodil Janě a jejímu manželovi Hynkovi, by možná jen tak někoho nerozházel. V jejich případě to ale bylo velmi nepříjemné. Oba totiž trpí nemocemi, které vše ještě zveličily. Jeden pohled na manžela stačil Janě k tomu, aby zjistila, že je něco špatně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Byla jsem na nákupu. Vrátila jsem se domů a ve dveřích pozdravila manžela. On mi místo opětování pozdravu věnoval vystrašený pohled a já měla pocit, že se každou chvíli skácí k zemi,“ vypráví Jana.
Obyčejně mi neteče krev z nosu. Jenže já to mám trochu jinak
Hynek se celý rozklepal a Janu upozornil, že jí teče krev z nosu. „Možná si říkáte, že to není nic, co bychom měli hrotit. Problém je ale v tom, že já trpím nadměrnou krvácivostí a vůbec jsem si nevšimla, že mi krev kape až na bílé tričko,“ říká Jana.
„Beru léky na ředění krve. Proto kdykoli se jenom trochu škrábnu, teče mi krev jako při nějakém větším zranění. Krev z nosu se mi normálně nespouští, ale pokud se tak stane, je to pro mě nebezpečné, okamžitě jsem tedy raději zavolala záchranku a dala si mokrý ručník za krk.“
Další problém je podle Jany manželova hematofobie. „Jde o jednu z nejčastějších fobií, ale u něho se opravdu projevuje velmi výrazně. Mokrý ručník tak potřeboval i on. Celý se klepal a nedokázal ze sebe vypravit ani slovo,“ popisuje situaci čtenářka.
A tak, zatímco ona si nos zacpala kapesníky, které brzy začaly prosakovat, utěšovala svého manžela, který se tvářil, jako by viděl ducha. Záchranáři proto odvezli na vyšetření raději oba dva.
Nakonec se nic nestalo. Manžel dostal prášky na uklidnění, já zůstala na pozorování
I když to podle Jany ze začátku vypadalo děsivě, nakonec to dopadlo dobře. „V nemocnici dostal manžel něco na uklidnění. Za dvě hodiny ho pustili domů. Ještě ten večer se ale vrátil za mnou s pyžamem a hygienickými potřebami.“
Pro jistotu zůstala Jana v nemocnici přes noc na pozorování. Hned druhý den ráno po vizitě ji ale pustili domů. Nebyl důvod, aby dál zůstávala. „Byla jsem opět poučena o tom, jak se mám v závislosti na svých problémech chovat. Proč mi ale tekla krev z nosu, mi nikdo neřekl.“
Jana doufá, že se situace už nebude opakovat. „Snad se jednalo jen o nějakou hloupou náhodu, na krvácení z nosu jsem nikdy netrpěla. Je mi líto, že jsem manžela tolik vyděsila.“
Janin příběh je důkazem, že to, co je pro někoho běžná záležitost na pět minut, pro jiné může znamenat dva dny v nemocnici. „Naše problémy se ten den spojily, ale když se na to dívám zpětně, je to možná spíše komické,“ přiznává na závěr.
Autor: Šárka Cvrkalová
