Příběh Jean Hilliard v době jeho zveřejnění udivil celý svět. A i v současnosti lidi dostává, jak mohla vůbec takto zmrzlá dívka přežít. Tady se ani nedá hovořit o tom, že byla nalezena včas, ale spíše o zázraku.
Během zasněžené noci 20. prosince 1980 jela autem navštívit svou kamarádku. Cesta byla docela dlouhá a kvůli ročnímu období se brzy setmělo.
V kombinaci s náledím na vozovce se jednalo o celkem nebezpečnou pouť, a tak Jean jela velmi pomalu a opatrně.
Byla už ale opravdu pozdě, a tak si kamarádka myslela, že Jean už za ní nedorazí, tak šla spát.
Hustě sněžilo, nad vozidlem ztratila kontrolu
Jenže Jean na cestě potkaly problémy, které jí dojezd znemožnily.
Jízda po zamrzlé silnici za hustého sněžení byla čím dál tím komplikovanější. Kolem půlnoci ztratila kontrolu nad vozidlem a sklouzla ze silnice do příkopu.
Auto se zaseklo v úhlu, z něhož nebylo vjet zpět na silnici a pokračovat dále.
Tím, že se událost stala už před čtyřiceti lety, nemohla si zavolat o pomoc mobilem. Musela buď zůstat v autě a čekat, že si ji někdo všimne, nebo jít pěšky.
Zvolila druhou variantu už jen proto, že vytápění automobilů zdaleka nebylo na takové úrovni, na jaké je dnes. Navíc usoudila, že kamarádčin dům není tak daleko, a že cestu i přes ztížené povětrnostní podmínky zvládne.
Neuvědomila si ale, že teploty sahají opravdu velmi hluboko pod nulu a že ji takový mráz může zabít.
Na ledové zemi ležela šest hodin, než ji našli dočista zmrzlou
Jean asi v polovině cesty omdlela vyčerpáním. Na ledové zemi ležela asi šest hodin tváří dolů, než ji úplně prochladlou ráno našli a odvezli do nejbližší nemocnice.
Po příjezdu byla zabalena do deky a převezena na jednotku intenzivní péče. Ošetřující lékaři tvrdili, že její kůže byla tak zmrzlá, že ji nedokázali píchnout injekci.
Jediné, co doktorům dávalo naději, byl velmi slabý srdečný rytmus – pouhých dvanáct úderů za minutu. Jinak se dívka jevila jako dočista zmrzlá.
Lékaři nepředpokládali, že se z toho Jean dostane a ještě navíc bez následků. Při nejmenším si mysleli, že přijde o zrak, některé končetiny i část obličeje. Domnívali se, že bude mít i vážně poškozený mozek.
Asi dvě hodiny po příjezdu do nemocnice se probudila. Promluvila, ale nemohla pohnout rukama ani nohama. Lékaři se obávali amputace.
Velká bojovnice se jako zázrakem uzdravila
Ale Jean byla velká bojovnice, během několika dalších dnů byla schopna znovu použít paže, přičemž v následujících měsících začala používat nohy.
O rok později se zcela uzdravila. Někteří to považovali za zázrak, jiní za štěstí v neštěstí.
I tak se jedná o neuvěřitelný příběh a důkaz toho, jak výjimeční je lidské tělo, když se dokáže zregenerovat po takovém zásahu.
Autor: Šárka Blahoňovská
