Všichni víme, čím se hraběnka Alžběta Báthoryová nechvalně proslavila. Ne všichni ale známe celý osud čachtické paní, která se dle pověstí koupala v krvi pannen, aby zůstala mladá a krásná. Realita byla však trochu jiná, ale pořád velmi děsivá.
Mladá Alžběta, neteř polského krále Štěpána Báthoryho, se narodila zřejmě na začátku srpna roku 1560. Vyrůstala na hradě v Ecsedu. Sídlo bylo obklopeno močály a skládalo se z několika budov a mostů mezi nimi.
Zde se začal spřádat osud největší masové vražedkyně, jakou naši bratři Slováci i maďarská historie poznali.
Pocházela z rodu zvrhlíků a tyranů
Už samotný rod Báthoryů neměl tu nejlepší pověst. Pravdou je, že jeho příslušníci se vyznačovali těmi nejhoršími lidskými vlastnostmi, jaké vás napadnou. Byli prolezlí různými chorobami a měli sadistické a jinak zvrhlé sklony.
Být jejich poddanými zkrátka nebyla vůbec žádná výhra. A u Alžběty to později platilo dvojnásob.
Jako dospívající dívka se provdala za Františka Nádasdyho, obávaného šlechtice a silného bojovníka proti Osmanským Turkům. Obyvatelé Čachtic si na jeho prudkou povahu stěžovali, on na ně reagoval vězením a dalšími krutostmi.
Její řádění bylo veřejným tajemstvím
Trvalo však ještě pár let po jeho boku, než Alžběta propadla vraždění. Když kolem roku 1585 začala, už nepřestala po celé čtvrtstoletí.
V tu dobu se totiž projevovaly její sadistické choutky, prokletí jejích předků, na něž doplatilo nezměrné množství mladých dívek. Některé prameny tvrdí dvacet, jiné operují i s číslem dvacet tisíc. Vraždila v Čachticích, ale i v Bratislavě nebo ve Vídni.
Alžbětino řádění bylo veřejným tajemstvím, ale nikdo se dlouho neměl k jeho ukončení. Nejenže toleroval její manžel, Alžběta měla i několik pomocníků. Ty pro ni oběti unášeli, aby je mohla ve svých komnatách týrat.
Pokud měla oběť štěstí, dostalo se jí jen šlehání kopřivami a polévání ledovou vodu. Ráda ale podebírala nehty dotyčných jehlami a dívala se, jak trpí.
Pálila jim těla svíčkami a žhavým železem nebo jim bičovala záda až do krve. Některé její praktiky byly tak hrozné, že nad nimi dodnes mrazí.
Byla přistižena při činu a uvězněna
Libovala si ve všech formách mučení a dívala se na jeho výsledky s blaženým úsměvem, jakým se dívá narkoman na svou drogu. Těl se zbavovala okamžitě, bez pohřbu skončila na polích, jámách nebo u polních cest.
V roce 1610 byla však přistižena přímo při činu a byl zahájen soudní proces. Její pomocníci byli potrestáni smrtí, ona však zůstala v domácím vězení na svém hradě, kde v roce 1614 zemřela.
Autor: Šárka Blahoňovská
