Juliane Koepcke měla už odmala velmi dobrodružný život. Její rodiče byli vědci, kteří se rozhodli žít na výzkumné stanici v amazonském pralese. Dívka tam žila s nimi a nechodila do školy. Největší dobrodružství ji ale potkalo 24. 12. 1971, kdy s ní spadlo letadlo.
Otec Juliane Koepcke byl biolog a matka ornitoložka. Oba rodiče pocházeli z Německa. Dcera se ale narodila v Limě v Peru, kde pracovali v muzeu přírodní historie.
Mládí v džungli
Když bylo dívce 14 let přestěhovala se celá rodina do amazonského pralesa, kde společně založili výzkumnou stanici Panguana, na které dále žili.
Vzhledem k tomu, že Juliane nechodila do školy, úřady požadovaly, aby chodila na přezkoušení. Dálkově dokonce vystudovala i vysokou školu v Limě.
Let za špatného počasí
V prosinci roku 1971 letěla na závěrečné zkoušky. Ty nakonec složila. Její matka se pak chtěla co nejdříve vrátit zpět za otcem. Juliane ale chtěla zůstat do své promoce, která se konala 23. prosince. Obě ženy tedy zůstaly a rezervovaly si let se společností LANSA.
Letadlo mělo sedm hodin zpoždění, počasí navíc nevypadalo příliš dobře. Všude kolem byly černé mraky a pilot musel prolétávat skrz ně. Najednou přišly velké turbulence a letadlo neustále skákalo nahoru a dolů. Lidé na palubě začali pomalu panikařit.
Do letadla najednou uhodil blesk. Stroj se naklonil dopředu a začal neuvěřitelnou rychlostí padat k zemi. Blížící se katastrofa se nedala odvrátit.
Vypadla z letadla přímo do džungle
Se vzpomínkou na tuto katastrofu se podělila Juliane s bbc.com. „Najednou hluk ustal a já byla mimo letadlo. Padala jsem volným pádem, připoutaná k lavici a hlavou dolů. Šepot větru byl jediný zvuk, který jsem slyšela.“
Chvíli poté ztratila dívka vědomí a probudila se až druhý den uprostřed džungle. Měla zlomenou klíční kost, řezné rány a přetržený vaz v koleni, který jí nedovolil pořádně chodit.
Měla štěstí v neštěstí. To, že žila mnoho let s rodiči ve výzkumné stanici v džungli, jí zřejmě zachránilo život. Znalá rizik pohybu v džungli šla téměř celou cestu ve vodě po proudu potoka.
Zkušenost ji zachránila
I tak to bylo ale jedenáct dní neuvěřitelného pekla. Po cestě potkala mrtvá těla dalších cestujících. Náhodou narazila na chatrč, u které byl kanystr s benzínem. Použila tedy tekutinu, aby si vydezinfikovala rány. Zřejmě to vyšlo, protože jí z rány začali vylézat červi.
Rozhodla se tam strávit noc. Druhý den ji objevili tamní dřevorubci, kteří ji převezli do civilizace. Ihned po zotavení se zapojila do hledání těl zbylých pasažérů. Nakonec bylo objeveno i tělo její matky. I ona pád letadla přežila, bohužel se ale kvůli svým zraněním nedokázala dostat pro pomoc.
Mladá žena si nakonec v Německu dodělala doktorát. Poté se přestěhovala zpět do Peru, kde se věnovala studiu netopýrů. Po smrti svého otce převzala jeho místo ve stanici Panguana.
Zdroj: Bbc.com, Nytimes.com
Autor: Markéta Mladá
