Již jako mladá zažila Violet Jessop srážku lodí, ale teprve na Titanicu si vyzkoušela boj o život. Aby tyto dvě katastrofy nevedly k jejímu strachu z moře, již dva měsíce po potopení Titanicu opět plula na moři. O čtyři roky později zažila svou třetí lodní katastrofu, kvůli které byla skoro plešatá. I přesto se tato nepotopitelná žena plavila až do roku 1950.
Violet Jessop se narodila 2. října 1887 jako první z devíti dětí irských přistěhovalců Williama a Katherine. Když její otec zemřel, matka se společně s dětmi, kterých přežilo šest, přestěhovala do Anglie.
První nehoda byla bez zranění
Když její matka onemocněla, bylo na dceři, aby uživila početnou rodinu. Rozhodla se pro práci na lodích. Poprvé se pracovně plavila na lodi Royal Mail Line Orinoco.
Podle serveru The Archive byla po dvou letech vyhozena po falešném obvinění od kapitána, který uvedl, že flirtovala s jeho důstojníky. Při hledání nové práce byla zoufalá a nakonec přijala místo na palubě RMS Majestic, ačkoliv se chtěla Atlantiku vyhnout.
Dne 20. září 1911 byla Jessop na palubě RMS Olympic, když se srazil s HMS Hawke na cestě do New Yorku. Tato nehoda se naštěstí obešla bez obětí a obě poškozené lodě dokonce dopluly do přístavu.
Titanic opustila na člunu číslo šestnáct
O sedm měsíců později pracovala jako stevardka na Titanicu. V noci 14. dubna 1912 byla Jessop ve své kajutě a četla si časopisy z lodní knihovny, když se rozhodla pomodlit. Když skončila, uslyšela hlasitý náraz a pak křupání. Titanic se pomalu zastavil. Pak uslyšela, jak členové posádky vstávají a vracejí se do služby, a rozhodla se udělat totéž. Nakonec se v jejích dveřích objevil kolega, který oznámil, že loď narazila na ledovec a potápí se.
Naštěstí se jí podařilo utéct na záchranném člunu s číslem 16.
„Byla jsem poslána na palubu. Cestující se klidně procházeli. Stála jsem u přepážky s ostatními stevardy a pozorovala ženy, jak se drží svých manželů, než je posadí s dětmi do člunů. Poté nám lodní důstojník nařídil, abychom nastoupili do člunu, abychom ukázali některým ženám, že je to bezpečné,“ vzpomínala Violet.
I přes to, že dostávala nabídky na rozhovory o tomto velkém neštěstí, veřejně o katastrofě nechtěla mluvit. Navíc věděla, že se musí co nejdříve vrátit na loď, aby překonala svůj strach.
Boj o život na lodi Britannic
Dva měsíce po potopení Titanicu se již plavila na palubě lodi Olympic. Chvíli poté začala válka a Violet se rozhodla vyškolit na sestřičku a plavila se na nemocniční lodi HMHS Britannic.
Dne 21. listopadu 1916 byl Britannic na cestě do řeckého města Moudros, aby vyzvedl skupinu zraněných vojáků, když narazil na hlubinnou minu.
Nešťastná žena tak již potřetí zažila krizovou situaci a musela utíkat. Naštěstí se jí podařilo loď opustit, ale několikrát se udeřila do hlavy, což způsobilo zlomeninu lebky.
Brzy ji zachránil jiný záchranný člun a následující měsíce se zotavovala na ostrově v Kykladách. Tato třetí nehoda vedla ženu ke změně a další tři roky pracovala v bance.
Velké tajemství
Moře jí však chybělo a v roce 1920 se vrátila na moře, opět jako zaměstnanec White Star Line, a od té doby už její služba na moři probíhala bez nehod.
Naposledy se tato nepotopitelná žena vydala na moře v roce 1950. Poté se uchýlila do malého domku v Suffolku, kde strávila zbytek dnů ošetřováním kuřat a pěstováním hub.
Zemřela v roce 1971 a zůstalo po ní velké jmění díky fascinujícím, ale neúplným memoárům Titanic Survivor. Memoáry s ní sepisoval Maxtone-Graham, který také prozradil její velké tajemství.
„Byla téměř úplně plešatá a nosila kaštanovou paruku,“ uvedl s tím, že se jednalo o následek zranění na lodi Britannic.
Zdroje: The Archive, Irish Central, Business Insider
Autor: Soňa Jiroutová
