Rok 1972 si dodnes několik lidí připomíná jako ten, ve kterém se museli uchýlit ke strašlivým věcem, aby přežili. Letadlo s týmem amatérských ragbistů a jejich příznivců tehdy 13. října narazilo v mrazu a za sněhové bouře do hory. Přežilo 16 lidí.
Celkem 45 lidí nastoupilo do nešťastného letadla. Jen 16 z nich ale přežilo. Během letu podle úřadů pilot v husté mlze vybočil z kurzu, než narazil do zasněžených And, popisuje událost server History.
Dvanáct lidí nepřežilo samotnou havárii. Dalších sedmnáct zemřelo na následky zranění o několik dní později. V mrazu přeživším nezbývalo než čekat na pomoc. Brzy se ale z rádia v letadle dozvěděli, že kvůli špatnému počasí bylo pátrání přerušeno.
Museli jíst mrtvé
Aby přežili, museli se uchýlit k nejhoršímu. S návrhem podle deníku Mirror přišel Roberto Canessa, student medicíny. Prohlásil, že pokud mají přežít, bez jídla to nedokáží. A proto se nakonec skupina skutečně rozhodla začít pojídat zesnulé.
„Samozřejmě, že myšlenka jíst lidské maso byla hrozná, odporná. Dát maso do úst pro nás bylo zpočátku náročné. Pak jsme si ale zvykli,“ popsal po padesáti letech od tragédie jeden z přeživších Ramon Sabella.
Útěchou pro nedobrovolné kanibaly bylo to, že kdyby přežili druzí, udělali by s jejich těly nejspíš úplně to samé. Problém byl i v tom, že skupina byla jen velmi špatně vybavená, maso se tak řezalo například sklenicemi nebo střepy z letadla.
Slíbili jsme si, že budeme pro ostatní způsobem, jak přežít
Skupina lidí si naplnila vaky lidským masem, posilnila se na cestu a pokusila se dostat se do místa, které by bylo přístupnější pro záchranný tým.
„Vzájemně jsme si slíbili, že pokud se někomu z nás něco stane, ostatní ho budou moci v případě nouze sníst,“ vysvětlil Sabella. Nakonec se všech 16 osob po několika dnech dočkalo záchrany.
Někteří z přeživších se pokoušeli na tomto svém životním příběhu těžit, jiní se uzavřeli do sebe a o celé situaci roky nemluvili. I teď po více než padesáti letech je to pro mnohé z nich více než bolestivé téma.
Zdroj: History, Independent, Mirror
Autor: Šárka Cvrkalová
