Sourozenecké pouto je jedním z těch nejsilnějších. I po smrti rodičů si sourozenci většinou pomáhají a drží při sobě po celý život. Ale co když jste sourozence měli, ale léta jste ho neviděli, a vlastně ani nevíte, jestli je na živu?
Existují příběhy z celého světa, v nichž došlo k setkání po letech. Dnes vám jeden takový představíme. Rosalina Kharitonova se narodila v roce 1927, o dva roky později přišla na svět její sestra Yulia Kharitonova. Obě měly ještě jednu sestru Galinu a bratra Yuryho.
Spokojené dospívání dvou sester a jejich dalších sourozenců bylo přerušeno válkou. Zatímco třináctiletá Yulia si hrála s panenkami, její starší sestra musela do práce.
Patnáctiletá Rosalina si přivydělávala prací v továrně na tanky. Tou dobou již byla druhá světová válka v plném proudu. Oficiálně to byla továrna na traktory, nikdo se nesměl dozvědět, co se v továrně skutečně vyrábí.
Nikdo nevěděl, že je na živu
V roce 1942 byla továrna rozbombardována nacisty. Všichni, kdo tou dobou byli v továrně, na místě zemřeli. Celá rodina se tedy smířila s tím, že Rosalina se stala jednou z dvou milionů obětí, které přišly o život během bombových útoků druhé světové války.
Rosalina ale přežila. Tou dobou už nebyla v továrně, ale na evakuačním trajektu na řece Volze. Ten Hitlerovo letectvo zasáhlo také. Rosalina měla ale opět štěstí a jeden z vojáků ji z vody vytáhnul, a zachránil ji tak před utonutím.
Ona a ostatní přeživší ušli pešky více jak 380 kilometrů do Saratova, odkud Rosalinu poslali do Čeljabinsku do jiné továrny na tanky.
Její sestra Yulia a ostatní ženy z rodiny byly evakuovány do tehdejší střední Asie. Yulia žila v domnění, že o sestru během války přišla.
Na druhé straně světa byla Rosalina, která se celý život snažila sestru a zbytek rodiny najít. Neměla ale žádné informace, přesto své pátrání nevzdala.
Potkali se po 78 letech
Vloni se potkaly po 78 letech v Čeljabinsku v přímém přenosu ruské televize NTV.
„Bylo nám řečeno, že Rosa zemřela, tak jsme ji nehledali,“ řekla Yulia v živém vysílání. Jakmile se spatřily, ihned se poznaly. A to i přesto, že se neviděly v podstatě celý život.
Vzpomínky na sebe měly jako dvě dospívající slečny. Teď se setkaly jako dámy v důchodovém věku. Přesto bylo celé setkání velmi emotivní. „Yulenko, bože… bože…“ vzlykala Rosalina objímajíc a líbajíc svou mladší sestru.
Celá jejich rodina měla tragický osud. Otec zemřel na frontě, matka po evakuaci do Asie na hlad, na frontě přišly sestry o bratra Yuryho a během války zemřela i jejich sestra Galina na tyfus.
Autor: Naďa Brožová
Zdroj: DailyMail