Protinacistický odboj měl během druhé světové války různé podoby. Na území Německa operovala také nenásilná skupina Weiße Rose neboli Bílá růže. Téměř všichni její hlavní členové byli režimem popraveni. Jedinou přeživší byla Traute Lafrenzová, která se dožila úctyhodných 103 let.
Ještě před začátkem druhé světové války se v Německu objevovaly velmi silné protižidovské nálady. Ne všichni obyvatelé této země však s nimi plně souzněli. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci však už neměli příliš možností svůj odpor projevit. Lépe řečeno, legální způsoby už neměli žádné.
Někteří lidé se i přesto rozhodli svůj odpor k nacistickému režimu a probíhající genocidě vyjádřit. Jednou z nich byla i Traute Lafrenzová, která se stala členkou odbojové skupiny Bílá růže.
Traute ovlivnila učitelka i přátelé
Traute Lafrenzová byla aktivní mladá dáma, která se zajímala o svět kolem sebe. Její rodiče však tento její zájem nesdíleli. O politice se u nich doma nemluvilo, matka i otec dokonce vstoupili do nacistické strany.
Lafrenzová se ale dívala na tehdejší německý režim trochu jinak. V jejích názorech ji zřejmě nejvíce ovlivnila její učitelka Erna Stahl.
Ta se snažila své studenty vést k nezávislému myšlení a také je upozorňovala na nebezpečí nacistického režimu. Nakonec byla ze školy vyhozena, a tak učila studenty tajně ve svém domě.
V roce 1939 pak Traute poznala dalšího člověka, který její život významně poznamenal. Byl to Alexander Schmorell se kterým strávila několik dní na dovolené ve Švýcarsku. Tehdy ještě netušila, že se jejich cesty ještě jednou střetnou, a to mnohem zásadněji.
Mladí lidé se potkali znovu o dva roky později, a to na mnichovské univerzitě, kde oba studovali medicínu. Alexander ji představil svým přátelům Christophu Probstovi a Hansi Schollovi a jeho sestře Sophii.
Bílá růže měla Němce vyburcovat
Spojovalo je nejen trávení volného času, ale také nespokojenost s tehdejším politickým zřízením. Vzhledem k tomu, že v Německu bylo v té době už nepřístupné veřejně kritizovat režim, studenti tak založili nenásilnou protinacistickou odbojovou organizace, kterou nazvali Bílá růže.
Skupina se zaměřovala především na tvorbu a distribuci letáků a tiskovin. Ty většinou upozorňovaly na vznikající holocaust a vyzývaly obyvatele k protestům.
„Jsme vaše špatné svědomí. Bílá růže vás nenechá v klidu!“ stálo podle The Washington Post na jednom z letáků.
Traute Lafrenzová měla za úkol především tisk zakázaných materiálů a jejich distribuci. Činnost Bílé růže rozzuřila nacisty přímo k nepříčetnosti.
Jen zázrakem vyvázla
Šest hlavních členů organizace, tedy sourozenci Schollovi, Alexander Schmorell, Christoph Probst, Willi Graf a profesor Kurt Hubber byli v roce 1943 popraveni.
Také Traute byla gestapem zadržena, ale za napomáhání protistátní činnosti si vysloužila „jen“ pobyt ve vězení. Během jednoho roku byla držena ve čtyřech různých věznicích. 15. dubna ji v té poslední osvobodila americká armáda.
Statečná žena poté emigrovala do USA, o svých zásluhách ale nikdy příliš hovořit nechtěla. V roce 2019, k jejím 100. narozeninám obdržela od německého prezidenta Řád za zásluhy 1. třídy. Zemřela tři roky poté ve svém domě v Jižní Karolíně.
Zdroj: The Washington Post, Smithsonian Magazine, All That’s Interesting
Autor: Markéta Mladá
