Synanon vznikl původně jako spolek narkomanů, kteří se chtěli vzájemně motivovat k léčbě a k ukončení své závislosti. V roce 1970 se nechal oficiálně registrovat jako církev. Synanon vedl Charles Dederich a jeho léčebné metody byly i na tehdejší dobu přinejmenším pochybné.
Dederich už na střední škole procházel závislostí na alkoholu, píše Los Angeles Magazine. Ta potom přerostla v problémy s drogami.
Sám se z nich jen těžko dostával. Rozhodl se ale, že pomůže všem, kteří na tom byli podobně jako on. A právě komunita závislých měla podle jeho slov nejvíce rozumět těm, kteří trpí stejnými problémy.
Popularita jeho léčebných způsobů rostla
Uživatelům heroinu a dalších návykových látek se do té doby věnovali jen nejrůznější poradci a lékaři na psychiatrických odděleních.
Dederich se to ale rozhodl změnit. Ve staré továrně založil místnost, kde pořádal zpočátku jen krátká sezení, později ale dokonce pobyty pro narkomany.
Popularita Synanonu v šedesátých letech dospěla do fáze, kdy začlenění do komunity nařizovaly mladistvým i soudy. Do této experimentální komunity byli posíláni zločinci, kteří se tu léčili takzvaně hrou.
Hra byl název pro skupinové sezení, během kterého se do jednoho konkrétního vybraného narkomana ostatní strefovali narážkami, uráželi ho, vyčítali mu, o co všechno kvůli drogám v životě přišel.
Psychické utrpení mu mělo pomoci uvědomit si chybu, popisuje Breaking Code Silence. Jak se později ukázalo, někdy nešlo pouze o psychické týrání. Vždy po skončení hry se k sobě ale pacienti opět chovali hezky a mile.
Kdo přišel, už neodešel
Charles Dederich v roce 1969 prohlásil, že vyléčit člověka ze závislosti na drogách vlastně není možné. Podle jeho teorie lidé, kteří komunitu po vyléčení opustili, měli brzy do problémů opět spadnout. A tak chtěl, aby i se svými dětmi zůstali už napořád.
Ze skupiny lidí, kteří si vzájemně pomáhali s léčbou, se stala církev vedená Dederichem, který se v podstatě pasoval na boha.
Každý nový člen církve si musel při příchodu oholit hlavu. Bývalí členové, kteří z církve odešli a rozhodli se o ní mluvit, často končili zbití.
Na svět totiž vynášeli tajemství o léčbách nejen psychickým, ale i fyzickým týráním. A tak začala popularita uskupení upadat.
Postupem času se i kvůli tomu začala církev potýkat s finančními problémy. Zchudlá komunita se v roce 1991 dobrovolně rozpustila a veškerý její majetek putoval do dražby.
Zdroj: Lamag, Grunge, Breaking Code Silence, Variety
Autor: Šárka Cvrkalová
