Jeho pravé jméno bylo Simon Metz. Narodil se pravděpodobně v roce 1901. To je vše, co je o jeho raném životě známo. Pak se proslavil pod svým cirkusovým jménem Schlitzie Surtees.
Schlitzie trpěl mikrocefalií, což je neurologická porucha, kvůli které mozek v jednu dobu zakrní a přestane se vyvíjet. U něho k tomu došlo ve čtyřech letech.
I když dál tělesně stárl, jeho duše a inteligence zůstaly čtyřleté. Kromě toho se kvůli nemoci projevila také fyzické deformace jeho hlavy, která byla oproti tělu maličká. Proto se mu začalo přezdívat Špendlíková hlava.
Pletli si ho se ženou
Jak přesně se Schlitzie dostal k cirkusu, jasné není. Ale u publika byl oblíbený. Vypadal jako bytost z jiné dimenze. Měl velké tělo a malou hlavu. Nosil dlouhé šaty, kvůli kterým si ho pletli se ženou.
Ty měl ve skutečnosti proto, že se pomočoval a dlouhé oblečení zakrývalo jeho plenu. Schlitzie vyslovoval jednoslabičná slova a počítal do deseti. A diváci ho odměňovali potleskem.
Zahrál si ve filmech
Schlitzie nikdy nerozuměl tomu, co se kolem něho děje. Ale jako čtyřleté dítě se na svět stále usmíval a dělal vše, co se mu řeklo. Díky tomu se dostal i do několika filmů.
V roce 1932 vznikl film s názvem Freaks, kde se objevil v jedné z hlavních rolí. Později natočil ještě snímek Island of Lost Souls.
Pociťoval smutek a beznaděj
I když by se mohlo zdát, že Schlitzie necítil nic kromě radosti, není to tak úplně pravda. Když zemřel jeho majitel, Schlitzie se uzavřel do sebe, přestal se usmívat, zhroutil se a skončil v léčebně.
A to i přesto, že ho jeho majitel v podstatě jen využíval. Schlitzie si neuvědomoval, že mu vlastně jen vydělává na živobytí, bral ho jako blízkou osobu a téměř jako rodiče.
V nemocnici si ho všiml polykač mečů, který si uvědomil, že muž bez vystupování před publikem trpí. Proto ho vzal pod svá křídla a dal mu opět smysl života.
Schlitzie začal vystupovat v nových číslech, na svůj žal zapomněl, naučil se opět usmívat. A zase rozdával radost divákům, kteří ho milovali.
Dožil se sedmdesáti let, což je podle lékařů zázrak. S jeho postižením se totiž takto vysokého věku dožil jen málokdo. Obvykle takto nemocní lidé umírali kolem třicátého roku života.
Špendlíková hlava Schlitzie zemřel v roce 1971. Ještě pár dní před svou smrtí vystupoval před naplněným cirkusem a usmíval se na všechny tak, jak to dělal po většinu svého života.
Autor: Šárka Cvrkalová
