Fotografie kastrovaných mužů a žen s uřízlými prsy. To můžete nalézt, když hledáte na internetu informace o ruské sektě, která vznikla v 60. letech 18. století. Říkali si skopci a jejich zakladatel věřil, že prostřednictvím fyzického utrpení dojdou ke spáse.
Než rolník Kondratij Selivanov založil svou sektu kastrátů, měl místečko v jiné. Jenže sekta chlystů se vyznačovala dle magazínu Epocha Plus hromadnými sexuálními obřady, při nichž měl být splozen další Ježíš Kristus nebo Bohorodička.
Selivanov oproti tomu toužil po extrémně asketickém uskupení, které by bylo odnoží ruské pravoslavné církve. A založil kult skopců, k čemuž ho prý ponoukl sám Bůh. Brzy se objevili další lidé, již s jeho myšlenkami souznili.
Kastrace jako cesta ke spáse
Aby měl Selivanov jistotu, že odolá fyzickému potěšení, podstoupil kastraci. Inspirací pro to mu byl objev článku o tomto úkonu a myšlenka, že fyzické utrpení povede ke spáse.
Selivanov byl přesvědčen o tom, že sex byl prvním hříchem, z nějž je potřeba se osvobodit. Zmrzačení těla a pohlavních orgánů mu přišlo jako ten nejlepší způsob, jakým by toho mohl docílit.
Kastrace ale nebyla podmínkou, jak zmiňuje iDNES. Hrozilo totiž, že by na členy této sekty carská moc přišla, a následoval by trest.
Kromě toho, že skopci dobrovolně podstupovali kastraci, si rovněž uřezávali prsty a jinak se sebepoškozovali. Odstraněné části, které byly považovány za nečisté, se prostě hodily do pece a spálily.
Některé jejich myšlenky rezonují ve společnosti dodnes
Sekta byla v roce 1834 prohlášena za nezákonnou, neznamenalo to však její konec. Její příznivci dále žili ve vesnicích, nebyli moc na očích.
Ke konci 19. století byla tato (v té době už nechvalně známá sekta) vyhoštěna na Sibiř. Někteří její členové byli i odsouzeni.
Skopci byli reálně rozpuštěni až na začátku 20. století za panování Mikuláše II., posledního ruského cara.
Přesto některé jejich myšlenky, ačkoliv v jiné podobě, rezonují společností dodnes. Být členem této sekty totiž znamenalo i odmítnutí hmotných statků a skromný život. Vyjma celibátu byl samozřejmostí i půst a odmítání živočišných výrobků.
Analogii tak dnes můžeme vidět v hojně propíraném minimalismu jako životním stylu, veganství a vegetariánství nebo názorech na genderové role.
Tím, že se skopci mezi sebou nemohli brát a nebyli ovlivněni fyzickou přitažlivostí, dostalo na frak tradiční pojetí manželství. Také se tím zpochybnilo podřízení žen mužům v tehdejší společnosti.
Zdroj: History of Yesterday, iDNES, Epocha Plus
Autor: Alice Konopásková
