Pálení čarodějnic je dnes oblíbeným svátkem, který slavíme 30. dubna, nebo lépe řečeno v noci z 30. dubna na 1. května. Těší se na něj děti i dospělí. Kde má ale vlastně tato tradice svůj původ? Je možná děsivější, než si myslíte.
V dnešní době se děti s rodiči baví tím, že připravují ze slámy a starého oblečení čarodějnici, kterou později v noci zapálí. Mužská část rodiny se pak těší především na to, až rozpálí gril a připraví něco dobrého k jídlu.
Dříve bylo ale pálení čarodějnic úplně jiné a trvalo roky, než dospělo do podoby, jakou známe dnes. Čarodějnice lidem naháněly hrůzu a oni se před nimi chránili všemi možnými způsoby.
Čarodějnický sabat
Noc, kdy se měly čarodějnice sletět, rokovat o všem zlém, co během posledního roku lidem provedly, volit mezi sebou tu nejděsivější z nich. To je filipojakubská noc z 30. dubna na 1. května.
Lidé se mohli jednoduše schovat doma a nevycházet, jenomže zároveň se jednalo i o období, kdy měly být podle pověstí venku poschovávány poklady. Hamižní se tak vydávali je hledat.
Právě to podle pověstí čarodějnice často naštvalo. Že lidé, obyčejní smrtelníci, ruší jejich tradice. Proto je mnohdy napadaly nejen venku při hledání pokladů, ale i v jejich domech. Tradicí tak bylo dávat před dveře domu drny s trávou.
Ženy totiž údajně nemohly vstoupit do domu dříve, než spočítaly všechna stébla. Než k tomu ale došlo, rozednělo se a denní světlo je odehnalo. Jak ale vznikly tyto tradice a příběhy, to není jisté.
Některé čarodějnice byly dokonce lidmi uznávané, protože byly skvělými bylinkářkami a rozuměly přírodě. Našli se tedy i lidé, kteří netrpělivě na některou z nich přede dveřmi čekali. Čekání na čarodějnice bylo ještě před lety oblíbenou tradicí, která se během svátku prováděla.
Pálení ohňů na vyvýšeném místě
Aby lidé viděli, zda se k nim nějaká z čarodějnic neblíží, scházeli se dříve na vyvýšených místech, odkud měli dobrý rozhled na oblohu. Vyhlíželi odsud obrysy postav letících na koštěti.
Pro svou vlastní ochranu, ale také pro zahřátí a pro potřebu přípravy jídla se na kopcích začaly pořádat obrovské táboráky. Právě ty daly v minulém století základ dnešnímu pálení čarodějnic.
Postupem času se tradice z děsivé změnila spíše na oslavnou. Děti se přestaly žen na košťatech bát, protože věděly, že jedinou čarodějnici v okolí si vyrobily ony samy. A že ji večer budou moci zapálit.
Jen málokdo si možná uvědomí, jak moc se proces pálení čarodějnic podobá upalování ve středověku, kdy byly i nevinné ženy často odsouzeny a poslány na hranici.
Ve své podstatě je i dnes pálení čarodějnic drastickým zvykem, který v sobě nese kus historie a při zamyšlení je vlastně hrůzou a děsem. I přesto ho ale s radostí slavíme jako svátek, který miluje celá rodina.
Zdroj: mojemedunka.cz, obecborek.cz, cesketradice.cz
Autor: Šárka Cvrkalová
