Život blízký přírodě, otužování, pohyb na čerstvém vzduchu. Lidé se v rámci péče o své zdraví snaží vrátit ke kořenům a hledají inspiraci v minulosti. Tu mohou nalézt například u německého kazatele a reformátora Gustava Nagela. Ten vedl sice zdravý život, nikoliv však jednoduchý. Během něj totiž skončil v koncentračním táboře i v „blázinci“.
Gustav Nagel byl jednou z nejzásadnějších postav německé přírodní medicíny. Jeho záběr byl ale mnohem širší, kromě pomáhání lidem a snahy založit lázně také psal básně, zajímal se o politiku a pracoval na pravopisné reformě. Jeho poněkud excentrická osobnost se mu ale nakonec stala osudnou.
Jeho nemoc mu změnila život
Gustav Nagel se narodil v Německu roku 1874. Jeho celoživotní úděl se mu ale měl teprve odhalit. Jako mladý chlapec disponoval nadáním i znalostmi, rozhodl se tak studovat, aby se mohl stát obchodníkem.
V tu chvíli ale zasáhl osud. Nadaný mladík totiž začal trpět blíže nespecifikovanými zdravotními obtížemi, které mu ale značně komplikovaly studium i život. Gustavova matka se rozhodla kontaktovat přírodního lékaře Sebastiana Kneippa, který mu doporučil vhodné procedury založené na přírodní medicíně a ledové vodě.
Nemocný mladík se začal velmi brzy cítil lépe a o jeho osudu tím bylo rozhodnuto. Gustav se tak rozhodl věnovat se přírodní medicíně, otužování, stal se vegetariánem, a dokonce přestal i nosit boty. Nějaký čas chodil pouze v kraťasech, později začal nosit bílé hábity a dlouhé vlasy.
Věnoval se putování a založil si vlastní rajskou zahradu
Svůj neortodoxní způsob života demonstroval i tím, že se od rodičů odstěhoval do lesa, kde žil prakticky v jámě. Do města se vydával jen, když šířil své učení.
Lidé ale k jeho excentričnosti příliš shovívaví nebyli. Několikrát mu jeho nezvyklý příbytek poničili. Jeho otec se jej dokonce snažil zbavit svéprávnosti. To mu ale nevyšlo.
Nagel mezitím cestoval. Pěšky putoval téměř po celém Německu. Posluchačům vyprávěl o náboženství i o životním stylu a také prodával své spisy. Touto svou poutí si dokonce dokázal vydělat na cestu do Palestiny, kam v roce 1903 opravdu dorazil.
Krátce po návratu si Gustav pronajal půdu poblíž německého jezera Arendsee, kde vybudoval přírodní zahradu, která se stala centrem pro schůzky s jeho sympatizanty i pacienty. Kromě lázeňských procedur tam byly například prodávány šťávy z plodů, které byly vypěstovány přímo v zahradě.
Měl problémy s režimem
Lidé „z venčí“ ale měli i nadále k jeho léčebnému zařízení i k jeho učení výhrady. V roce 1938 tak bylo v Německu jeho učení zakázáno. O dva roky později pak nacisté jeho léčebný komplex zcela uzavřeli.
Vzhledem k tomu, že se Nagel vyjadřoval i k politice, brzy se stal trnem v oku tehdejšímu režimu. V roce 1943 byl tak odvezen do koncentračního tábora Dachau. Na přímluvu jednoho z jeho známých byl ale nakonec přesunut do psychiatrické léčebny v Uchtspringe.
Nakonec zemřel v léčebně
Po válce se sice ze zařízení dostal, i nadále ale vystupoval politicky velmi kriticky, především vůči stoupajícímu vlivu Sovětského svazu. V roce 1950 se tak dostal opět do Uchtspringe.
Ačkoliv se velmi snažil o to, aby byl propuštěn a mohl dožít v zahradě, kterou sám založil, úřady mu to nikdy nedovolily. V roce 1952 tak zemřel uzavřený ve zdech léčebny.
Zdroj: Vebu, Outsider Environments Europe
Autor: Markéta Mladá
