I když nám čich říká, že to nebude zrovna lahůdka, ne vždy musí zápach znamenat, že je jídlo nepoživatelné. V mnohých zemích jsou tyto pokrmy považovány za vynikající jídlo. A na ten smrad si člověk zkrátka zvykne.
U nás jsou to nejspíš olomoucké syrečky, které hodně lidí odradí svým zápachem. I tak si je ale druhá polovina labužníků nemůže vynachválit.
Pokud se nebojíte zkusit něco nového, co na první pohled lákavě rozhodně nevoní, následující seznam bude něco pro vás. A věřte tomu, že české syrečky jsou proti tomu ještě voňavé.
Durian
O durianu jste nejspíš už někdy slyšeli. Toto ovoce pocházející z jihovýchodní Asie je známé právě díky svému zápachu, mezi místními je ale známo jako král.
U nás je možné sehnat na trzích pouze jeden druh, ačkoli jedlých durianů je známo devět a těch nejedlých více než třicet druhů.
Třicet centimetrů velké ovoce mnohdy vážící až tři kila vydává silný zápach i přes slupku, pokud si ho tak chcete například v Sapě pořídit, stačí jít přímo za nosem.
Surströmming
Doslovný překlad tohoto švédského jídla zní kyselý sleď. Původně se jednalo o jídlo chudých Švédů, kteří na jaře lovili sledě obecné, nakládali je a několik měsíců nechali kvasit.
Postupem času se díky svojí chuti dostalo i na menu v několika restauracích. Stále ale převládají ty, které ho pro jeho pronikavý zápach zařadit na jídelníček odmítají.
Vieux Boulogne a Limburger
Tento sýr je jedním z nejsmradlavějších mléčných výrobků vůbec. Pochází z Francie, kde se tradičně prodává po půlkilových kusech na tržnicích, a dokonce i v některých samoobsluhách.I přes pečlivé balení je velmi výrazně cítit, ale podle místních se svojí typicky slanou chutí velmi hodí k pivu a jim zkrátka nevadí, že u odpoledního poobědového posezení musejí čichat takový zápach.
Hned v těsném závěsu za tímto sýrem je další s názvem Limburger. Ten je oblíbený především v Americe, kde se často servíruje při barbecue s kroužky cibule a grilovanou červenou paprikou.
Chòu dòufu
Číňané si tuto pochoutku oblíbili natolik, že ji mnohdy můžete koupit na ulici v pojízdných krámcích.
Jde o nakládané tofu, které už téměř plesniví, ale ještě ne natolik, aby ho bylo vhodné vyhodit. Tento „předzkažený“ produkt se často prodává i ochucený o uzené nebo feferonky.
Lutefisk
Lutefisk je ohořelá ryba oblíbená především v Norsku. Podle některých pověstí vznikl tento pokrm vlastně náhodou.
Když jednomu z rybářů, kteří doma sušili ryby, chytla chatrč, hasičům bylo líto vyházet ohořelé ryby. Proto si je jeden z nich vzal domů, očistil je od popela a snědl.
Brzy na to rozjel vlastní obchod s pochoutkou zvanou lutefisk a přesvědčil všechny o tom, že zápach neznamená vůbec nic proti vynikající chuti, kterou ryba v popelu získá.
Doenjang a Iru
Jde o fermentované sójové boby. Mnoho z nás si možná už pod tímto slovním spojením představí ukrutný zápach, a máte pravdu, jídlo opravdu zapáchá tak, že jen ti nejodvážnější se donutí k jeho konzumaci.
Podle slov těch, kteří Doenjang ochutnali, se mu prý ale v lahodné chuti jen tak něco nevyrovná.
Iru je v podstatě velmi podobným jídlem, liší se pouze druhem fazolí. Jeho zápach tak bude nejspíš stejně působivý, jen ho tentokrát neřeší lidé v Číně, ale především na jihu Nigérie.
Autor: Šárka Cvrkalová
