Malé nohy byly ještě donedávna v Číně považovány za symbol krásy. Vlastně jsou jím i dnes, lidé už ale nejsou ochotni dělat kvůli tomu tak šílené věci, jako kdysi. Přes 50 generací žen v minulosti prošlo deformací chodidel proto, aby byly ve společnosti přijímány a líbily se mužům.
S podvazováním chodidel se obvykle začalo u dívek ve věku mezi druhým a pátým rokem života. Mělo se tím docílit takzvaného lotosového tvaru. Šlo o bolestivý proces, který podle dospělých dívky podstupovaly s hrdostí. Řekněme si to ale upřímně: Je dívka tohoto věku skutečně schopna cítit hrdost a chápat celou situaci?
Něco jako rituál
Podvazování chodidel se provádělo v podstatě ve stylu rituálu. Chodidla se namočila do směsi bylin a zvířecí krve, stejně tak bavlněné obvazy. Směs měla zklidnit nohy a zmírnit bolest.
Nohy se následně svázaly pevně pomocí obvazů tak, aby prsty byly ohnuty a stlačovány směrem k chodidlu. Nárt byl vytlačován do oblouku, čímž se klenba nohy stávala kratší. A v případě, že měly dívky nohy příliš velké, často se jim dokonce úmyslně lámaly prsty, píše Museum of Anthropology.
Proces se opakoval pravidelně po několik let. Dívky trpěly bolestmi, mnohé z nich se musely znovu učit chodit, protože jejich „nové“ nohy nefungovaly tak, jak by měly. Pro muže byly nicméně tehdy takto zdeformované nohy velmi přitažlivé a dívky pak měly v dospělosti šanci najít si toho nejlepšího partnera.
Až do 20. století
Ano, je to překvapivé, ale praktika skutečně probíhala po dlouhé roky a zakázána byla až ve 20. století. I tehdy ale mnoho žen dále věřilo tomu, že pouze s „dokonalými“ chodidly si jejich dcery najdou bohatého partnera. Proto i přes zákaz často svým dětem nohy nadále svazovaly.
Zákonný zákaz vyšel v roce 1949. Až v roce 1998 došlo k úplnému uzavření všech továren na výrobu bot pro zmrzačené nohy. Dnes už se v Číně nic podobného nepraktikuje. Ženy ale stále věří tomu, že pokud má někdo přirozeně menší nohy, je pro muže přitažlivější.
Zdroj: The Guardian, Museum of Anthropology, Britannica, The Atlantic, Smithsonian,
Autor: Šárka Cvrkalová
