Je to stále dokola: boj mezi mladší a starší generací. Věty typu „my jsme vás taky strašili čertem a podívej, vyrostli jste“. Jo, vyrostla jsem. Jsem dospělá máma dvou dětí, která si doteď pamatuje, jak ji čert honil po bytě a vytahoval zpod postele. A doteď se těch čertů bojím. Lze dodržet tuto hezkou tradici bez traumat?
Následující text je komentářem autorky.
„Pokud se to čertům podaří znázornit opravdu věrně, tak děti zažijí to, jako by vás na ulici někdo narval do auta a odvezl pryč. Nebo jako kdyby vás někdo znásilnil. Taky vám může říkat, že vás měl rád, že si to nemáte tak brát. Ale ženy to prožívají jako ohrožení na životě. Stejně je to u čertů, rodiče to vnímají, jako že se nic zvláštního nestalo, ale dítě zažilo to, že přišlo o rodiče,“ říká psycholog Jeroným Klimeš.
Každé dítě je jiné
Uznávám, že začínám silným kalibrem, ale ono to asi jinak nejde. A je mi jasné, co vám právě běží hlavou: to by měly ale trauma všechny děti, ne?
„Je to taková nebezpečná loterie,“ doplňuje Klimeš s tím, že psychická traumata jsou nevyzpytatelná.
V praxi by to šlo vysvětlit následovně: jestliže máte doma citlivější introvertní dítě, na které vypustíte krampusáka, který ho začne cpát do pytle, tak to svědčí nejen o vaší nevyzrálosti, ale zároveň jste právě dítěti způsobili trauma.
Takové děti se poté začnou třeba počůrávat, mít záchvaty paniky či mohou začít koktat.
„Pokud dítě utrpí po návštěvě Mikuláše s čertem trauma, je nutná návštěva dětského odborníka, který dítě vyšetří,“ doporučuje psycholožka Renata Nekolová z Linky důvěry v Mladé Boleslavi.
Proč je to zrada?
„Malé dítě se bojí, protože rodičům věří. To se vůbec nemá používat,“ doplnil pro iDNES další psycholog Václav Mertin. Opět laicky řečeno to lze vysvětlit tak, že jste pro vaše dítě bezpečným bodem. S vámi a doma se cítí v bezpečí. Jakmile ale dovnitř vpustíte čerta, který afektovaně pobíhá po bytě a zoufalé dítě hledá, už vám dítě nebude věřit.
„Když rodiče pustili domů čerta, který si mě chce odnést, koho jiného ještě pustí? A mají mě vůbec rádi?“
Krásně je situace s čertem pospána na serveru Maminka. Autorka zde popisuje, že zatímco ona své děti držela a ubezpečovala je, že je čert nikam nevezme, její kamarádka syna naopak strkala k čertovi a chrlila na něj všechny jeho hříchy.
Ve stejném článku pak jiná kamarádka říká, že „čerta si zvou domů jen ubožáci, co nezvládají výchovu vlastních dětí“. A v případě, kdy rodiče opravdu zneužívají čerta, aby dítě vytrestal za zlobení, s ní stoprocentně souhlasím.
Všeho s mírou, rodiče
A jak tedy psychologové doporučují zvládnout tradici, aniž byste dítěti způsobili trauma?
Neudělat z čerta ústavní postavu. Mikuláš má dle terapeuta Sávy Arabadžieva být ten hlavní, který chrání před čertem.
„A jestli ten čert je někde v dáli a něco si tam brumlá a dělá něco řetězem, to ať si dělá. Ale neměl by představovat reálnou hrozbu,“ dodává Mertin.
A jedna důležitá poznámka na závěr: čert by nikdy neměl být vpuštěn dovnitř. Doma je oáza bezpečí, kde se dítěti nemůže nic zlého stát. A dokud je dítě doma a s vámi, zatímco čert hudruje u dveří, nic hrozného se neděje.
Zdroje: iDNES, Maminka, Boleslavský deník
Autor: Soňa Jiroutová
