Dcera dvou čínských přistěhovalců prolomila bariéry v době, kdy už nemohly být pevnější. Život ve Spojených státech, zejména na západním pobřeží, nebyl na počátku 20. století pro čínské Američany snadný. Nárůst čínské imigrace v roce 1800 vedl k legislativě omezující přistěhovalce. Přesto se Hazel Ying Lee, stejně jako několik dalších, nenechala od svého snu odradit.
Přestože protičínská zaujatost začala s počátkem druhé světové války slábnout, rodina Leeových, stejně jako další čínští Američané, musela ještě dlouho čelit rasismu a omezením. Leeovi se přistěhovali z čínského Taishanu v provincii Guangdong do Portlandu v Oregonu, kde vlastnili restauraci v rodící se čínské čtvrti. Společně vychovávali osm dětí.
Zcela propadla létání
Hazel Ah Ying Lee se narodila v roce 1912. Mimo domácí povinnosti byl její život velmi aktivní a zábavný. Lee se věnovala několika sportům, dokonce se naučila řídit. Po absolvování střední školy v roce 1929 si Lee našla práci jako operátorka výtahu v obchodním domě v Portlandu.
Práce pro ni však byla jen odrazovým můstkem k jejímu skutečnému snu a vášni – létání. Když ji v roce 1932 vzal její přítel na leteckou show, kde si vyzkoušela první let letadlem, okamžitě se na létání stala závislou.
Začala si šetřit peníze na lekce a zapsala se do leteckého klubu podporovaného Portland Chinese Benevolent Society. Když v říjnu 1932 získala pilotní licenci, stala se jednou z prvních čínských Američanek, které to dokázaly.
Chtěla pomoct svému národu
Rok předtím napadly japonské síly Mandžusko a zahájily vojenské operace po celé Číně, které pokračovaly i během druhé světové války. Čínská armáda potřebovala piloty a mnoho čínských občanů žijících ve Spojených státech odešlo do Číny létat.
V Číně ji jako ženu pilotku nechtěli
Lee se k dobrovolníkům přihlásila spolu se svým přítelem. S pověřovacími listinami odcestovala do Číny, kde se přítel připojil k čínskému letectvu. Jelikož však byla Lee žena, přesunuli ji do kanceláře jako vojenskou referentku a létat směla jen příležitostně s komerčními letadly.
Jako válečná pilotka uspěla až v USA
Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války v roce 1937 a dalším odmítnutí se Lee vrátila zpět do Spojených států. Zde pracovala pro newyorskou organizaci, která posílala výzbroj do Číny, dokud se v roce 1942 nepřipojila k oddílu ženského leteckého výcviku.
Program věnovaný ženám jako Lee se po útocích na Pearl Harbor stal známým pod názvem jako WASP – Women Airforce Service Pilots – pod vedením slavné letkyně Jacqueline Cochran. Lee se stala první ze dvou čínských Američanek, které byly do WASP přijaty.
Ve svých třiceti letech byla Lee o mnoho starší než její kolegyně, a stala se tak ve své výcvikové třídě přirozenou vůdkyní. Mezi ostatními pilotkami byla velmi oblíbená pro svou veselou povahu. Učila je také čínské kultuře a brala do čínských restaurací.
Kariéra ve WASP
Výcvik probíhal v Texasu, začal v únoru 1943 a trval půl roku. Ačkoli pilotky především doručovaly nová letadla na místa určení a nezúčastnily se přímo boje, Hazel Lee to nevadilo. Byla šťastná, že dělá práci, která ji baví a je zároveň důležitá pro válečné úsilí.
Po dokončení výcviku byla Lee umístěna na vojenské základně Romulus v Michiganu. Létala s letadly jako Boeing C-47. Za svou kariéru měla jen dvě vynucená přistání.
Pronásledoval ji s vidlemi
Při jednom z nich ji kansaský farmář pronásledoval po svém poli v domnění, že jde o japonského vojáka. Přestože se americká vláda snažila lidi vzdělávat o rozdílech mezi fyzickým vzhledem Japonců a Číňanů, pro mnohé bylo často obtížné od sebe oba národy rozeznat. Lee se naštěstí podařilo farmáře přesvědčit, že je Číňanka, navíc s americkým občanstvím, a dokonce žena, pilotka.
V září 1944 byla Lee poslána do Texasu, aby se jako jedna ze 132 žen naučila pilotovat rychlejší, vysoce výkonné stíhačky. Lee a tyto další byly prvními ženami, které pilotovaly stíhací letouny pro armádu Spojených států.
Nešťastný konec
Přestože byla dobrou a zkušenou pilotkou, v listopadu roku 1944 přišla tragédie. Lee dostala pokyn letět do továrny Bell Aircraft v Niagara Falls, aby vyzvedla letoun P-63 a dopravila jej do Great Falls v Montaně.
Bohužel špatné počasí, které zkomplikovalo a zdrželo misi, a vyčerpání z létání sedm dní v týdnu si vybralo svou daň. 23. listopadu 1944 dostala Lee povolení k přistání právě ve chvíli, kdy se k přistávací ploše Great Falls blížily desítky dalších stejných letadel.
Nastal zmatek, dispečeři v řídící věži zpanikařili a piloty včas správně nepřesměrovali. Lee se při přistání srazila s jiným letadlem a její stroj pohltily plameny. Pozemní posádka ji z letadla dokázala vytáhnout, ale její popáleniny byly vážné.
Hazel Ah Ying Lee zemřela o dva dny později jako osmatřicátá a poslední pilotka WASP, která zemřela při výkonu své práce. Bylo jí pouhých 32 let.
Tři dny poté, co rodina v Portlandu dostala zprávu o její smrti, zemřel v akci i Leein bratr Victor, která sloužil v americké armádě. Rodina tak musela najednou pohřbít dvě děti.
Nechtěli je pohřbít mezi „bílými“
K jejich útrapám ještě přispěli zaměstnanci hřbitova, kteří Hazel a Victora nechtěli pohřbít v části hřbitova pro „bílé“. Status válečných hrdinů bohužel neznamenal nic tváří v tvář protičínským náladám. Po dlouhém boji nakonec Leeovi pohřbili své děti bok po boku na portlandském hřbitově River View.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, nationalww2museum.org
Autor: Michaela Pauerová
