V dnešní době už není příliš mnoho mladých dětí, které by daly přednost papírové knize před hrami na počítači. Některé sice milují čtení, ale když mohou, raději stráví odpoledne s kamarády a počítačovou hrou. To ale není případ teprve dvanáctiletého chlapce ze Spojených států amerických.
Mathew miluje čtení od doby, co zná písmenka. Jeho rodina je chudá a doma nemá žádný počítač, několikrát ale prý zkoušel u kamarádů ze školy hrát a moc ho to nenadchlo. Mnohem raději trávil čas v knihovnách, kde si mohl půjčit knihy a číst si.
Jenomže koronavirová krize mu tuto jeho zálibu přerušila a on musel stále dokola číst jediné tři knihy, co měl doma. Jeho rodina mu několikrát slíbila nějakou knihu koupit, ale bohužel jim to prý finanční situace nedovolila. Jednoho dne se tak mladý chlapec odhodlal k zoufalému řešení.
Požádal mě, abych mu nechal staré dopisy
Když ten den přijel k jeho rodičům doručit Roy poštu, chlapec k němu doběhl jako první a dal mu celkem zvláštní požadavek. „Zeptal se mě, jestli nemám nějaké staré dopisy, které nikdo nechtěl, protože by si je rád přečetl. Nejprve jsem nechápal,“ říká Roy.
„Pak přišli jeho rodiče a vysvětlili mi, že chlapec jenom rád čte a že oni bohužel žijí doslova od výplaty k výplatě. Prý si nemohou dovolit kupovat mu drahé knihy. Omluvili se mi za jeho hloupé otázky, mně ale cestou domů došlo, že vůbec nebyly hloupé,“ vysvětluje pošťák.
Jelikož sám měl doma mnoho knih, které několikrát přečetl a už mu jen zabíraly místo, dal je do krabice, aby je chlapci mohl odvézt. Potom ale dostal mnohem lepší nápad. Rozhodl se, že zapojí do pomoci tomuto mladému čtenáři ještě více lidí.
Sehnal mu skoro celou knihovnu
Na svém Facebooku sdílel Roy dojemný příběh o chlapci, který by si rád četl, ale nemá co. Vybídl své známé, aby mu každý donesli nějakou tu knihu, kterou už třeba nepotřebují. Mnoho z nich potom příspěvek sdílelo a k Royovi se nakonec dostalo mnoho titulů.
„Některé mě dokonce lákali a za normálních okolností bych za ně dal v knihkupectví i velkou částku,“ uznává. „Ani na chvíli mě ale nenapadlo, že bych si je měl nechat pro sebe.“ Roy potom naložil několik beden s knihami do auta a překvapil další den rodinu nečekanou zásilkou.
„Tvrdili mi, že si nic neobjednali. Že žádný balík nečekají. Jen jsem se usmál a řekl jim, že to vím. Malý Mathew měl slzy radosti v očích, když to viděl. A když jsem ho požádal, zda by mi někdy některou z knížek půjčil, smál se a já si řekl, že za ten úsměv mi ta práce stála,“ končí pošťák vyprávění.
Zdroj: mirror.co.uk, spotlightstories.co, brightside.co.uk
Autor: Šárka Cvrkalová
