Uplynula již více než tři desetiletí od šokující vraždy charismatického prezidenta státu Burkina Faso. Pouhé čtyři roky vlády udělaly z Thomase Sankary, známého jako „africký Che Guevara“, legendu. Právě za jeho vlády byla země z původního koloniálního názvu Horní Volta přejmenována na Burkinu Faso – „Zemi spravedlivých lidí“.
Ačkoli bývalý vůdce Burkiny Faso není klasickým revolucionářem z plakátu jako Che Guevara, mnoho taxíků po celé západní Africe má na svém čelním skle nalepenou kulatou nálepku s jeho podobiznou v typickém baretu.
U moci byl pouhé čtyři roky, během nich však stihl v zemi zavést rozsáhlé a významné reformy. Zvýšil gramotnost, významně se zasadil o ženská práva, pomáhal zlepšit životní prostředí a snažil se osvobodit zemi od koloniálního dědictví.
Měl i své odpůrce
Ne všichni však s jeho reformami a názory souhlasili. Mnoho lidí se jeho silnými antiimperialistickými postoji cítilo ohroženo. Jiní tohoto revolučního prezidenta, který se otevřeně hlásil k inspiraci Che Guevarou, považovali přinejlepším za velmi výstředního, v horším případě za utlačujícího.
Jeho přítel spoluúčast na vraždě odmítá
Mezi obviněné ze Sankarovy smrti patří i jeho blízký přítel Blaise Compaoré, který se po prezidentově zavraždění dostal k moci. Charismatický panafrikanista byl zastřelen vojáky ve věku 37 let během převratu 15. října 1987. Třicet čtyři let po jeho smrti začal soud se čtrnácti muži, obviněnými ze spoluúčasti na jeho vraždě.
Rodiče z něj chtěli mít kněze
Thomas Isidore Noël Sankara vyrostl v rychle se měnícím světě. Narodil se 21. prosince 1949 ve francouzské kolonii Horní Volta a dospíval, když nadvláda Francie nad touto zemí končila. V roce 1960 Horní Volta setřásla okovy kolonialismu a vyhlásila svou nezávislost. Nezávislého ducha měl i Sankara.
Ačkoli jeho rodiče, zarytí katolíci, doufali, že se syn stane knězem, Sankara měl o své budoucnosti jiné představy. K jejich nelibosti se rozhodl stát vojákem, a zvolil proto studium na vojenské akademii.
Zde byl poprvé vystaven revolučnímu pohledu na Horní Voltu i svět, a to díky neformálním diskuzím s ředitelem akademie o imperialismu, neokolonialismu, socialismu a komunismu, osvobozeneckých hnutích v Africe a podobných tématech mimo vyučování.
V roce 1970 pak pokračoval v dalším vojenském studiu na akademii na Madagaskaru. Tu absolvoval jako nižší důstojník o tři roky později. Rozsah zdejší výuky přesahoval standardní vojenské předměty a umožnil mu studovat mimo jiné například zemědělství včetně toho, jak zvýšit výnosy plodin a zlepšit životy farmářů – témata, která Sankara později převzal pro svou vlastní správu země.
Během vojenského výcviku si Sankara rád četl o historii, vojenských strategiích a revolucionářích a rozvíjel své vlastní nápady. Jeho politické názory ovlivnila díla Marxe a Lenina.
Válka mu přišla nesmyslná
Po návratu do Horní Volty bojoval v pohraniční válce s Mali. Byl dobrým vojákem, ale válčení se nakonec zřekl, protože mu přišlo „zbytečné a nespravedlivé“. Z válečného konfliktu již ale vyšel jako veřejně známá osoba. Zatímco zemí zmítala politická nestabilita, jeho hvězda stoupala.
Když v roce 1982 proběhl puč a prezidentem se stal Jean Baptiste Ouédraogo, udělal z populárního Sankary premiéra. Oba muži se však začali ve svých názorech střetávat. Zatímco prezident byl konzervativní a prozápadně orientovaný, Sankara byl pokrokový a zarytý antiimperialista.
Prezident ho proto nechal v roce 1983 uvrhnout do vězení, což vyvolalo lidové povstání. Sankarův přítel a kolega z marxistické buňky Blaise Compaoré zorganizoval srpnový převrat a Ouédraoga svrhl. Po úspěšném puči se stal Thomas Sankara novým prezidentem Horní Volty. A ihned se dal do práce.
Masivní očkovací kampaň
Během následujících čtyř let zavedl řadu dramatických reforem. Jak už bylo napsáno, změnil název země na Burkina Faso, což v původním jazyku země znamená zhruba „Země spravedlivých lidí“. Nechal naočkovat přes dva a půl milionu dětí proti nemocem, jako jsou spalničky či meningitida.
Díky bezplatnému a povinnému vzdělávání za jeho vlády stoupla míra gramotnosti z třinácti na sedmdesát tři procent. Nechal vysadit deset milionů stromů, aby zabránil rozšiřování pouště. Také přerozdělil půdu od místních náčelníků a dal ji přímo chudým farmářům, což vedlo k obrovskému nárůstu produkce bavlny.
Práva afrických žen
Postavil mimo zákon praktiky, jako je polygamie, nucené sňatky či ženská obřízka, a přivítal ženy na vysokých pozicích ve své vládě. Snížil sám sobě plat na čtyři sta padesát dolarů měsíčně. Nahradil vládní Mercedesy levnějšími Renaulty. Sám preferoval ekologičtější jízdu na kole a ve své kanceláři odmítl klimatizaci.
Nezávislost Afriky
Hlásal heslo: „Afrika Afričanům“. Přijal antiimperialistickou zahraniční politiku, která zpochybňovala nadvládu Francie, jež si udržela obrovský vliv v mnoha svých bývalých afrických koloniích. Své spoluobčany varoval, když říkal „kdo vás živí, ten vás ovládá“, a prosazoval, aby byla Burkina Faso soběstačná.
Svým odvážným postojem inspiroval nespočet lidí. Ne všichni však mladého a ambiciózního prezidenta obdivovali. Světové mocnosti jeho počínání sledovaly s nelibostí. Posiloval totiž vztahy s libyjským Muammarem Kaddáfím či kubánským Fidelem Castrem.
Do roku 1987 si tak Thomas Sankara nadělal spoustu nepřátel. Jedním z nich byl i jeho starý přítel Blaise Compaoré. A ten údajně zorganizoval další puč, aby nepohodlného prezidenta odstranil.
Atentát na prezidenta
15. října 1987 přepadla Sankaru na cestě ze zasedání vlády skupina ozbrojených mužů. Zasypali ho ranami z kalašnikovů a vše dovršili granátem. Poté se vlády chopil Blaise Compaoré, který byl u moci až do roku 2014, kdy byl po lidových protestech nucen rezignovat.
Dnes je Thomas Sankara v Burkině Faso považován za hrdinu. Jeho tvář zdobí trička i samolepky, a v hlavním městě země Ouagadougou má dokonce velkou sochu. Jeho smrt však zůstává otazníkem.
Ačkoli Compaoré vždy výslovně popíral, že by Sankarovu vraždu nařídil, on a 13 dalších mužů jsou v současné době souzeni za jeho smrt. Compaoré žije v exilu na Pobřeží slonoviny a je souzen v nepřítomnosti.
„Čekali jsme na tento okamžik,“ řekla Mariam Sankara, vdova po Thomasi Sankarovi. Ačkoli je přesvědčena, že Compaoré zorganizoval smrt jejího manžela, domnívá se, že měl pomoc z Francie.
Francie tomuto obvinění skutečně již dlouho čelí. Francouzský prezident Emmanuel Macron dokonce v roce 2017 souhlasil s odesláním řady odtajněných dokumentů do Burkiny Faso ke kontrole. Soudní proces započal v říjnu minulého roku. Téměř na den přesně, třicet čtyři let od atentátu na „afrického Che Guevaru“.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, bbc.com
Autor: Michaela Pauerová
