Lidské tělo je velmi zajímavé. Někteří lidé s ním dovedou dělat věci, které jiní nesvedou. Někdo dovede hýbat ušima, někdo zvedat pouze jedno obočí, na druhou stranu jsou mezi námi ale jedinci, kterým dělá problémy například mrkání jedním okem. Existují ale rarity, které zvládne skutečně jen malé procento osob. Jste mezi nimi?
Olíznout si vlastní loket, dotknout se špičkou jazyka vlastního nosu nebo strčit do úst celou pěst. Ano, někteří lidé toto skutečně dovedou. A ačkoli jste o tom možná už slyšeli, ve skutečnosti se to týká pouze velmi malé skupiny jedinců.
5 % lidí se dotkne jazykem nosu
Tato schopnost se dá trénovat, procento je tak ve skutečnosti možná trochu vyšší. Přirozeně ale, aniž by je to stálo jakoukoli námahu, má tuto dovednost zhruba 5 % lidí na planetě, píše Cleveland Clinic.
Dovednosti se říká Gorlin syndrome a je ve skutečnosti zařazena do kategorie velmi vzácných genetických poruch. Choroba bohužel zvyšuje riziko typu rakoviny kůže zvaného bazaliom a může také způsobovat cysty na čelisti.
Pouze 1 % osob si olízne loket
Snad každý z nás to někdy zkoušel. O tom, že olíznout si loket je prakticky nemožné, se mluví poměrně hodně. Ve skutečnosti ale existují jedinci, kteří to zvládnou.
Mnoho lidí, kteří toto umění ovládají, se v minulosti pokoušelo dostat do Guinessovy knihy rekordů. Jedná se totiž opravdu o něco velmi výjimečného. Zapsat se ale s tímto uměním skutečně mezi rekordmany dovede jen minimum z nich.
Až 50 % lidí si strčí pěst do úst, ale…
Strčit si celou ruku do úst je pro mnohé z nás nepředstavitelné. Jak uvádí ve svém videu influencerka Bella Rose, ve skutečnosti to ale zvládne až 50 % osob. Ona sama nicméně dodává, že jen minimum z nich dokáže ruku vyndat.
Research Gate uvádí, že problém s tímto mají například malé děti, které ale obvykle končí u doktora a potřebují pomoc s vytažením ruky. Ve skutečnosti tak bezpečně pěst strčit do úst a opět ji vytáhnout zvládne pouze asi 5 % osob na celém světě.
Zdroj: The BMJ, Times of India, BBC, Class ACE, TikTok, Research Gate, Cleveland Clinic
Autor: Šárka Cvrkalová