Typická součást asijských zeleninových směsí i dřevokazná houba, jež parazituje na černém bezu. Právě na něm se dle pověsti oběsil Jidáš poté, co zradil Krista, a údajně mu k němu mělo přirůst ucho.
Jenže Jidášovo ucho byste zatratili neprávem, kdybyste ho kvůli legendám v lese obcházeli. Je také dost možné, že si ho při nějaké té pátračce po pravých hřibech ani nevšimnete.
Až příště vyrazíte na houby, zkuste se dívat kromě do mechu i na kmeny stromů. S velkou pravděpodobností totiž nenarazíte jen na choroše a lišejníky, ale také na Jidášovo ucho, tedy houbu, která je velmi oblíbená v Asii. Roste ale hojně i u nás, a to dokonce celoročně.
Svým tvarem i konzistencí připomíná lidské ucho
Boltcovitka bezová alias Jidášovo ucho dostala svůj název právě podle svého tvaru, který připomíná právě ušní boltec. A to není vše, má rovněž chrupavkovitou strukturu a povrch vypadající jako lidská kůže.
V lese jej najdete na stromech, jejichž kmeny jsou obrostlé právě těmito kaštanově hnědými houbami. Neroste však na stromech, kromě již zmíněného bezu se dívejte po ztrouchnivělém dřevě listnatých stromů.
Jidášovo ucho si libuje ve vlhkém prostředí, tak se po něm běžte podívat klasicky po dešti.
Z mnoha důvodů je pokladem čínské medicíny
A proč vlastně tuto houbu sbírat? Vyznačuje se totiž léčivými účinky, s nimiž pracuje nejen čínská medicína.
Látky v ní obsažené posilují imunitu, dodávají energii, snižují krevní tlak nebo pomáhají při léčbě hemeroidů. Přispívají i k dobrému trávení a pomáhají při hojení ran a při zánětech.
Je také dobrým zdrojem minerálů, například fosforu, hořčíku nebo draslíku, ale i mnoha dalších. Třešničkou na dortu jsou antioxidanty, které se budou hodit při očistě těla.
Houby můžete povařit a odvar z nich dále použít, neb výluh obsahuje právě tyto cenné látky. Schovejte si jej a použijte jako základ pro chutnou polévku.
Jidášovo ucho lze i sušit a přidávat do jídla dle svého uvážení. Výborně chutná v zeleninových směsích či s rýží.
Autor: Šárka Blahoňovská
