Můj manžel vlastnil firmu, která za roky působení nejen na českém trhu slušně vzkvétala a solidně vydělávala. Já se ve firmě starala o účetnictví. Ačkoli jsem svým způsobem „pracovala ve svém“, dostávala jsem od manžela normální plat. Roky jsem si mohla co do financí vyskakovat a nebudu tajit, že jsem si vedle svého muže žila nad poměry.
Peníze mi stouply do hlavy
Manželovo podnikání se během let pěkně rozjíždělo a peníze se začaly sypat. Nebyla jsem na takový život zvyklá – jako dítě jsem žila v podprůměrné rodině, byli jsme čtyři sourozenci a financí nikdy nebylo nazbyt. To manžel mi ukázal, že se dá žít i jinak. Zahrnoval mě penězi a luxusem, na který jsem si rychle zvykla. Nebudu lhát – peníze mi stouply do hlavy.
Zdroj: 123RF.COM
Vyměnila jsem staré přátele za nové
Postupem času jsem si o sobě začala myslet, že jsem něco víc. Scházela jsem se s lidmi ze stejné vrstvy. Na své staré kamarády, které jsem kolem sebe měla ještě z doby, kdy jsem žila od výplaty k výplatě a kolikrát neměla ani na nájem, jsem zanevírala a nahrazovala je jinými. Stával se ze mě úplně jiný člověk a lidé, kteří mě znali dříve, o mně začali tvrdit, že mě nepoznávají.
Zdroj: 123RF.COM
A mně to bylo jedno. Obklopila jsem se bohatými lidmi, se kterými jsme se scházeli na přepychových večírcích. S manželkami jiných podnikatelů, právníků nebo lékařů jsme chodily na kosmetiku nebo ke kadeřnici. Volný čas jsme trávily vysedáváním v kavárnách, popíjením káviček a ukusováním sladkých dortíků.
Peníze jsem nepočítala
Pokud jde o utrácení, nezajímala jsem se o to. Nepočítala jsem peníze. Byla to změna: zatímco dříve jsem v obchodě musela počítat každou položku, jestli mi vyjde na deset rohlíků nebo třeba jen na osm, jestli můžu vzít tři mléka nebo jen dvě, nyní jsem utrácela bezmyšlenkovitě a přišlo mi to normální. Manželovi se v podnikání nesmírně dařilo a já nemusela řešit, jestli za den utratím tisícovku nebo třeba tři tisíce. Byl to život, jak se říká, na vysoké noze. A abych byla upřímná, nevážila jsem si toho.
Ze dne na den přišel o všechno
Jeden den jsem byla bohatá panička úspěšného podnikatele. Druhý den jsem byla zoufalá žena, která sledovala, jak jí z domu odnášejí drahé obrazy a luxusní vybavení. Nikdo to nečekal, ale manželově podnikání najednou naprosto nečekaně odzvonilo. Zadlužil se a musel prodat firmu, aby se vyhnul vězení. Přišli jsme nejen o podnik, ale také o veškerý příjem, na umoření dluhu padla i většina našeho vybavení.
Byl to tvrdý návrat zpátky na zem. Jeden den si žijete nad poměry a povyšujete se nad druhé. Druhý den máte v peněžence ubohou tisícovku a nevíte, co přinese zítřek. Nevážila jsem si toho, co jsem měla, a tvrdě jsem na to doplatila.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Odolat pokušení peněz je velice náročné. Čím to je, že peníze dokáží člověka natolik změnit? Jedním z hlavních důvodů jsou priority, na základě kterých člověk posuzuje svoji vlastní hodnotu. Pokud člověk svoji hodnotu vyvozuje z prostředků, kterými disponuje, pak jejich ztráta může být pro jedince zdrcující. Na druhou stranu, pokud člověk vychází ze sebe a svých schopností, pak ho ztráta hmotných prostředků nemusí natolik zasáhnout.
Na první pohled to dává smysl. Peníze jsou přeci velice důležité, člověk se bez nich neobejde. Obzvláště dnešní výkonová společnost má tendenci odvozovat hodnotu člověka na základě toho, kolik peněz je schopen nahromadit. Výzkumy nám však ukazují, že množství peněz a pocit štěstí nejsou úplně tak provázané, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ukazuje se, že nad určitou úroveň peněz, kterou člověk potřebuje ke každodennímu životu, mu jejich nadbytečné množství nepřináší takový pocit štěstí a spokojenosti jako například vřelé vztahy s blízkými osobami, přáteli a rodinou.
Kritické okamžiky v životě člověka jako je tvrdý návrat na zem, o kterém se v tomto článku píše, může být momentem, kdy člověk dostane příležitost nahlédnout na sebe samého a své hodnoty a může případně změnit svůj přístup k životu a pohled na svět, uvědomit si, co je pro něj na světě opravdu důležité, a zda to či ono chce na sobě změnit.
