U svého okolí se nesetkává s pochopením, přesto si svůj životní styl nemůže vynachválit a připadá si jako v sedmém nebi. Mladá recepční Veronika se totiž rozhodla, že ve vztahu nebude patřit jen jednomu muži.
Veronika už v dospívání tak nějak tušila, že přesvědčení „vztah je jen pro dva“ nebude pro ni to pravé ořechové. Klasické vztahy sice zkoušela, ale nebylo to ono.
Necítila jsem se dobře
Randit jsem začala o něco později než moje kamarádky. První vztah jsem navázala až v osmnácti letech. V tom samém věku už moje kamarádka dokonce čekala miminko.
Chodila jsem tenkrát se sympatickým spolužákem Jonášem. Byl pohledný, sportovec, holky mi ho záviděly. Ale já se v našem vztahu necítila dobře.
Něco mi vadilo na představě, že se musím omezovat pouze na jednoho muže. Jenže takhle to přece společnost vyžaduje. Vztah jsou dva a hotovo.
Koukal na mě jako na blázna
Vztah s Jonášem nám nevydržel, prostě to nebylo ono. Později jsem se seznámila s Radkem. Krátce poté, co jsme spolu začali chodit, ke mně začal být majetnický.
To se mi nelíbilo. Tehdy poprvé jsem utekla do náruče dalšího muže. Najednou jsem pocítila, že přesně tohle je ono. Že tohle jsem potřebovala.
Nechtěla jsem mít tajného milence, proto jsem o něm Radkovi řekla. Nejdříve na mě koukal jako na blázna, snad si i myslel, že si dělám legraci.
Vysvětlila jsem mu, že bych chtěla mít současně ještě jeden vztah a zeptala se ho, zda by to byl ochotný akceptovat. Odpověď mi dal až za dva dny, prý si to potřeboval srovnat v hlavě.
Není snadné najít stejně naladěné lidi
Radek neustál představu, že by se o mě měl dělit. Vztah ukončil a já začala chodit Pavlem. Pochopila jsem, že to bere jako já – byl polyamorní.
Jemu nevadilo, že si najdu ještě někoho jiného, i on sám mi řekl, že navázal vztah s jistou dívkou jménem Zuzana. A mně to nevadilo.
Moje rodina nikdy nechápala, jak vůbec mohu být schopna akceptovat, že má můj partner další plnohodnotný vztah. Ale já jsem s tím naprosto v pohodě. Sama mám další takový s Ivanem.
Není snadné najít stejně naladěné lidi. Kolikrát jsem se už spálila a narazila na někoho, kdo mě kvůli tomu odsoudil.
Lidé se mě štítí, mně to tak vyhovuje
Stává se, že se setkám s nepříjemnými komentáři. Jedna starší sousedka mi dokonce řekla, že se mě jako člověka štítí. Že jednám proti přírodě. S despektem se na mě dívají i některé kamarádky.
Mně to ale vyhovuje, jsem v sedmém nebi. Stavy euforie zažívám v obou vztazích.
Mám dva přítele, které miluji. Oba o sobě ví a respektují se. Stejně jako já jsem naprosto v pohodě s jejich dalšími vztahy.
Je mi jedno, co si o mě okolí myslí. Já jsem takhle spokojená. Žiji jen jednou, tak proč svůj život neprožít po svém?
Autor: Natálie Kabourková
