Odjet s nadřízeným na dvoudenní pracovní cestu pro mě bylo obrovské překvapení a také důvod k tomu, abych byla pořádně nervózní. Pokukovala jsem po něm už delší dobu, ale mělo to jeden háček – oba dva jsme někoho měli.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Z té cesty jsem byla celá nesvá. Manžel to vzal v pohodě, asi neměl sebemenší důvod žárlit na ženatého šéfa. I když jsem věděla, že to bude ryze pracovní pobyt, docela jsem se na ty dva dny těšila.
Před mým odjezdem vtipkoval
V den odjezdu jsem se loučila s dětmi i s manželem. Ten mě vyprovázel před dům k autu a neodpustil si pro něho tolik typické poznámky.
„Hlavně mi tam, mamko, nezlob,“ žertoval na můj účet. „Chovej se slušně,“ nařídil mi, když jsem nastupovala do auta a na dva dny mu dávala sbohem.
Věděla jsem, že tím nic nenaznačuje. Byl prostě takový, odjakživa vtipálek. Přesto jsem cítila šimrání v břiše.
Hlavou se mi honily zakázané myšlenky
Auto jsem nechala na parkovišti u práce, kde jsem se sešla se svým nadřízeným Milanem. Do Prahy, kam jsme měli na víkend zamířeno, jsme jeli jeho autem.
Pracuji pod ním už tři roky a nebudu lhát – je to moc hezký chlap, po kterém pokukuje nejedna ženská u nás.
Když mi v autě nabídl tykání, v duchu jsem se chichotala jako malá holka. Přijala jsem bez jediného zaváhání.
Přistihla jsem samu sebe, jak se mi v hlavě honí zakázané myšlenky. Svého muže miluji, ale blízkost Milana pro mě byla svým způsobem vzrušující. A představy nejsou nevěra, ne?
Pozval mě na večeři
Byli jsme ubytovaní v hotelu, každý ve svém pokoji. Pracovní akce se měla konat až v sobotu od brzkého rána, takže jsme měli večer na přípravu.
Když jsme dali dohromady všechny podklady, odebrala jsem se k sobě na pokoj. Chtěla jsem zavolat rodině. Přišla mi zpráva od Milana, že mě zve na večeři.
Tetelila jsem se blahem. Když jsem si přečetla, že mám přijít k němu na pokoj, dost jsem znervózněla. Hlavou už mi zase běžely ty představy. Za některé z nich jsem se dokonce sama před sebou styděla.
Zavři oči a otevři pusu
Milan objednal večeři na pokoj. Překvapilo mě, že si vlastně docela dobře rozumíme, i když jsem jeho podřízená. Ukázalo se, že toho máme hodně společného.
Když se zvedl a řekl mi, že pro mě něco má, stáhl se mi žaludek nervozitou. Přistoupil ke mně a požádal mě, abych zavřela oči a otevřela pusu. Bála jsem se, co udělá, ale svým způsobem mě to vzrušovalo!
Čekala jsem cokoli. Když mi na jazyku přistál kousek něčeho sladkého, cukla jsem sebou. Otevřela jsem oči a viděla Milana, jak mě se zájmem pozoruje. V ruce držel čokoládu – podle obalu hodně drahou luxusní čokoládu.
Povím vám, že něco tak dokonale sladkého a hříšně dobrého jsem v puse ještě neměla! Milan mi koupil drahou čokoládu jako odměnu za to, že je spokojený s mou prací. Nic víc v tom nebylo. Každopádně ta čokoláda mě vynesla na vrchol blaha, byla to taková dobrota!
Domů k rodině
Během našeho pracovního pobytu k ničemu nedošlo. Ani v sobotu večer, kdy jsme se opět sešli na večeři, abychom se odměnili za dobře odvedenou práci – toho dne se nám podařilo sjednat hned několik klientů a spoluprací.
Domů k rodině jsem se těšila. Manželovi jsem dala ochutnat tu boží čokoládu a i on uznal, že něco takového ještě nikdy neochutnal. O svých představách zahrnujících nadřízeného Milana jsem pomlčela – je to takové moje hříšné tajemství.
Autor: Natálie Kabourková
