Když Tereza od svého šéfa dostala pozvání na služební cestu, brala to jako skvělou příležitost, jak nadřízenému dokázat, že je ve svém oboru skutečně šikovná. Nehledala za tím nic nekalého a myslela si, že šéf opravdu jen chce prověřit její kvality.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Již první večer na služební cestě ale pochopila, že záměrem společného odjezdu mimo město a bezpečí kanceláří bylo něco úplně jiného.
Už dlouho jsem usilovala o povýšení a přidání peněz
Ve firmě jsem pracovala už třetím rokem a několik posledních měsíců jsem se snažila získat povýšení a přidání peněz. V porovnání s jinými kolegy jsem skutečně dřela a mnohdy se cítila nedoceněna. Proto jsem chtěla udělat na šéfa dojem.
Když za mnou přišel s nabídkou služební cesty v rámci akce, na které se měla naše firma prezentovat, brala jsem to jako příležitost. A samozřejmě bez zaváhání souhlasila!
Vždycky se choval velmi slušně. Byl to otec od rodiny
Představa víkendu stráveném společně s nadřízeným ve mně nevyvolávala sebemenší obavy. Vždy se totiž choval velmi slušně. Byl to otec tří dětí, které jsme navíc stejně jako jeho ženu znali například z firemních akcí.
Proto jsem se snažila uklidnit i svého přítele, kterému se víkend strávený kdesi v hotelu s cizím mužem ani trochu nelíbil. Já ale strach neměla ani v nejmenším.
Před lidmi sympaťák. Za dveřmi pokoje někdo úplně jiný
Už první večer jsme se měli zúčastnit seznamovací akce. Tam jsme samozřejmě společně se šéfem nesměli chybět.
Reprezentovali jsme přece naši firmu a chtěli udělat dojem. Během večera mezi ostatními lidmi se nadřízený choval jako velký sympaťák. Na akci jsme se dlouho nezdrželi a večer se odebrali každý na svůj pokoj.
Změna nastala až v noci. Když na mě někdo horlivě klepal, myslela jsem, že si jen někdo spletl pokoj. Šla jsem tedy otevřít. Do pokoje se mi ale vetřel právě můj nadřízený. A rozhodně už tak sympaticky nepůsobil.
Měla jsem z něho strach
Začal něco mumlat a dožadovat se polibku. Evidentně po akci zašel ještě do hotelového baru, jelikož z něj byl cítit alkohol. Rázně jsem ho odstrčila a chtěla vysvětlit jeho chování. Asi mu hned došlo, co provedl a odešel do pokoje.
Druhý den dělal, že se nic nestalo. Ještě několikrát jsem se přesvědčila o tom, že se ve dne před lidmi chová slušně, večer se však pod vlivem alkoholu změní v něco, co mě na mužích, a na nadřízeném obzvlášť, velmi odpuzuje.
Na další neslušné návrhy od šéfa už jsem nebyla zvědavá a všechny jsem je hned odrazila. Byla jsem z něj znechucená. Když mi naštvaně řekl, že si tedy mohu hledat jinou práci, byla to poslední kapka.
Hned v pondělí jsem dala sama výpověď. Nemohla bych pracovat s někým, kdo se na pracovních cestách chová takto. Za to mi pár tisíc navíc opravdu nestojí.
Autor: Nikol Kolomazníková
