Tereza svého přítele Petra miluje. Přesto je tu jedna věc, za kterou se u něj stydí. Neřekla by o tom ani své kamarádce, které jinak říká úplně všechno. Podle ní je to ostudné.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Když si toho na Petrovi všimla poprvé, zarazilo ji to. U mužů se s něčím takovým nesetkávala a Petr ji tím upřímně šokoval.
Nevěděla jsem, co si o tom myslet
Petr je pohledný chlap, za kterým se nejedna ženská na ulici otočí. I mě okamžitě zaujal, měl prostě něco do sebe.
Když jsme spolu měli strávit první noc, prožila jsem šok. Petr se přede mnou svlékl a já najednou nevěděla, co si myslet.
Mám se smát? Nebo raději okamžitě utéct? I tohle mi v tom okamžiku proběhlo hlavou. Měla jsem několik partnerů, ale u žádného jsem se s tím nesetkala.
Tobě to nevadí?
Abych byla upřímná, to, co Petr ukrýval pod oblečením, ve mně vyvolávalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu to byl fajn chlap, na stranu druhou ukrýval takovou ohavnost.
Asi po měsíci vztahu jsem se osmělila a Petra se zeptala, zda mu to nevadí? Odpovědí mi bylo, že je na to zvyklý. Má to tak už odmalička.
Co když se před někým svlékne? Hanbou bych se propadla
S Petrem jsme už pátým rokem a miluji ho nadevše. Ta věc, kterou skrývá pod oblečením, mi ale pořád vadí. Jenže s ním nedokážu pohnout.
Už pět let se děsím, co když se někde svlékne před našimi kamarády. Třeba u vody nebo tak. Kdyby viděli, co má pod kalhotami, propadla bych se nejmíň sto metrů hluboko hanbou.
Petrovi to očividně nevadí. I když jsem se ho za ty roky snažila několikrát přesvědčit, že je to ostudné a není to hezké, nedal na má slova.
To se dneska ještě nosí?!
Vadí mi se těch věcí i dotýkat. Cožpak v dnešní době nějaký chlap ještě nosí slipy? Nezlobte se na mě, ale to byla záležitost našich otců!
Dnešní chlapi, tedy alespoň ti, které jsem měla možnost vidět ve spodním prádle, přece nosí buď volnější trenky, nebo boxerky.
Ale Petr ne. Nedá na slipy dopustit. Nelíbí se mi na něm, nelíbily by se mi na nikom. Kdykoli je dávám prát nebo mu je skládám do šuplíku, mám chuť je vyhodit. Jednou provždy. Je mi ale jasné, že o tomhle nemůžu za svého přítele rozhodovat. Doufám, že to nikdo z našich přátel nikdy nezjistí.
Autor: Nikol Kolomazníková
