Pokud byste měli choulostivý zdravotní problém, svěřili byste se s ním své drahé polovičce? Většina lidí by s tím neměla problém. Tamara se však svému manželovi stydí přiznat, že ji trápí jisté zdravotní potíže, se kterými se nesvěřila ani nejlepší kamarádce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
E-mail paní Tamary nás překvapil. Svěřila se nám s něčím, s čím se nedokázala svěřit ani svému manželovi, kterého zná dlouhých osmnáct let.
Poprvé se mi to stalo na rodinné oslavě
Tamara vzpomíná, kdy o sobě její zdravotní problém dal vědět vůbec poprvé. Svěřila se nám, že to bylo na rodinné oslavě. Tehdy se sešlo široké příbuzenstvo na počest jejího tatínka, který slavil kulatých 70 let.
„Na té oslavě byli snad úplně všichni, dobře jsme se bavili,“ vzpomíná Tamara. „Můj strýček zrovna vyprávěl jeden dost dobrý vtip, kterému jsme se všichni od srdce zasmáli. I já se smála a pak jsem si všimla, že se stalo něco, co ještě nikdy předtím ne,“ odhaluje pomalu své tajemství, o kterém kromě ní a lékaře nikdo nic netuší.
Mám strach se zasmát nebo kýchnout
Toho dne na rodinné oslavě Tamaru zaskočilo, že při srdečném smíchu neudržela moč. Utíkala proto do koupelny, kde se přesvědčila, že se skutečně trochu počůrala. Cítila se neskutečně trapně a zahanbeně, ačkoli o tom nikdo jiný nevěděl.
„Od toho dne se bojím zasmát nebo třeba kýchnout,“ svěřuje se s problémem Tamara. „Lékaře jsem samozřejmě navštívila a ten mi potvrdil, že se skutečně jedná o inkontinenci,“ vysvětluje nám.
Manžel o tom neví. Stydím se za to
„Luboše znám už roky, kdekdo by si myslel, že mu přece mohu říci úplně všechno, ale není tomu tak,“ pokračuje. „Strašně se za to stydím, proto jsem mu to neřekla,“ přiznává Tamara. „Jsem si jistá, že by mě pochopil a podpořil, i přesto ale o svém zdravotním problému mlčím.“
Tamara svůj stav pravidelně konzultuje s lékařem, se kterým také řeší postup léčby. Aktuálně se u ní jedná o posilování svalů pánevního dna, které ale bohužel příliš nezabírá. Inkontinence tak začíná Tamaru omezovat v běžném životě.
Divím se, že si ničeho nevšiml. Ale jsem za to ráda!
Jak se dalo předpokládat, i Tamařin život se musí v mnohém přizpůsobit jejímu zdravotnímu problému. Tamara se sama podivuje, že si její manžel ještě ničeho nevšiml.
„Neustále odbíhám na záchod,“ přiznává otevřeně, „ať jdeme kamkoli, všude vyhledávám toaletu,“ píše. „Někdy si říkám, jestli to manželovi nepřijde divné, ale nic neřekl a já jsem za to ráda. Jestli se to ale nezlepší, budu nucena mu to říci. Ačkoli to pro mě bude nesmírně ponižující,“ uzavírá Tamara.
Autor: Nikol Kolomazníková
