Měl se vrátit až kolem třetí odpoledne a já věřila, že to krásně stihnu. Dělám to už roky, mám v tom praxi a celý proces mi netrvá déle než hodinku. Měla jsem krásnou rezervu!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Zatrnulo ve mně, když v zámku zarachotily klíče. Pohledem na hodinky jsem zjistila, že se manžel vrátil nečekaně brzy. Zaskočil mě při činnosti, o které se neměl nikdy dozvědět!
Měl vyhraněný vkus
Manžela jsem poznala už na škole. Byl to ten typický frajírek, na kterého holky letěly, a on si byl jejich náklonnosti dost dobře vědom.
Upoutat jeho pozornost byl docela oříšek. Odjakživa měl totiž jasně vyhraněný vkus. Líbily se mu pouze blondýnky, žádná jiná barva vlasů u něj neměla šanci.
Nebyla jsem tenkrát jiná. Bláznivá puberťačka, která byla ochotna udělat cokoli, jen aby toho fešáka získala pro sebe.
A tak se stalo, že jsem se vzdala své krásné kaštanově hnědé barvy a v sedmnácti letech se poprvé obarvila na blond. Byla to pořádná změna, ale stála za to!
Slýchávala jsem to pořád dokola
Mirek se netajil tím, že kdybych nebyla blond, ani by si mě nevšiml. Měla jsem to na talíři už tenkrát, kdy jsme byli ještě na škole, ale tyhle poznámky si pro sebe nenechal ani po svatbě.
Na blond jsem si zvykla, přeci jen jsem díky tomu získala toho nejhezčího kluka na škole, kterého jsem si o osm let později také vzala.
Nadále jsem ale slýchávala poznámky, že nebýt blond, tak bychom spolu nebyli. Manžel byl na brunetky nebo černovlásky vysazený.
Pro mě to znamenalo jediné: nikdy mu neprozradit, že moje přírodní barva vlasů není blond, ale hnědá. Znamenalo by to konec!
Roky jsem před ním měla tajemství
Celé ty roky se mi dařilo udržet si své obarvené tajemství. Vlasy jsem si barvila pokaždé, když se objevil byť jen slabý náznak odrostů.
Nebylo to pro mé vlasy nejšetrnější, ale měla jsem snad na výběr? Manžel si ničeho nevšiml, naopak si moji krásnou blond barvu vždycky pochvaloval.
I toho dne jsem si myslela, že si doma stihnu obarvit hlavu. Dělala jsem to roky, měla jsem to zažité a netrvalo mi to dlouho.
Všechno by bylo v pohodě, pokud by se manžel nevrátil domů dříve. Zaskočil mě s barvou v ruce a strašně se divil, co to vyvádím.
Rozvedeme se?
Nejdříve jsem se snažila celou věc zamést pod koberec výmluvami, že si chci vlasy jen trochu zesvětlit. Jenže manžel není hlupák.
Po jeho naléhání jsem se rozbrečela. Roky tajemství musely ven a já se přiznala, že se celou dobu barvím na blond. Pak jsem se ho celá ubrečená zeptala, jestli se kvůli tomu se mnou rozvede.
Stál přede mnou a nic neříkal. Načapal mě u činnosti, která mu měla být zapovězena a já už se smiřovala s rozvodem.
Naštěstí k němu nedošlo. Ano, manžel se zlobil, ale ne proto, že nejsem přírodní blondýna, ale proto, že jsem ho celou dobu tahala za nos. I když už to po mně nežádá, já si na blonďatou hlavu tak zvykla, že v barvení vlasů pokračuji i nadále.
Autor: Nikol Kolomazníková
