Na takovém místě bych ho nečekala a už vůbec ne, že mě uvidí v tak choulostivé situaci. Cítila jsem se trapně, a to jsem ještě netušila, co se stane vzápětí. Zpráva od něj mě donutila začít se červenat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Sylva si s kamarádkou vyrazila do města. To bylo ještě v době, kdy jsme si mohli jít do obchodu koupit i něco na sebe. Svého souseda Lukáše potkala na místě, kde by ho nečekala.
Potřebovala jsem se odreagovat
Prožívala jsem náročné období. Práce jsem měla až nad hlavu, do toho jsem se nemohla vyhrabat z rozchodu, náladu jsem měla pod psa.
Moje kamarádka Pavlína si toho všímala. Prožívala se mnou těžké chvíle a asi měla mého neustálého skuhrání plné zuby.
„Zajdeme si na nákupy,“ lanařila mě jedno odpoledne, ale mně se nechtělo. Ještě chvíli na mě naléhala a mně došlo, že odreagování potřebuji. Tak jsme si spolu vyšly do centra.
Jako malé holky
Ačkoli se mi zpočátku nechtělo, společné odpoledne jsem si začala užívat. Hodila jsem starosti za hlavu a s kamarádkou jsme se chvílemi chovaly jako malé holky.
Pavlína mě zatáhla do oblíbeného butiku. „Koupíme si nové plavky!“ napadlo ji, léto se blížilo, tak proč ne? Vybraly jsme pár kousků a zamířily s nimi do kabinek.
Zrovna jsem si zkoušela druhé bikiny, když se lehce odhrnul závěs. V domnění, že je to Pavlína, jsem se otočila a zeptala se, jak mi sluší. Když jsem však uviděla, koho to mám před sebou, ztuhla jsem.
Byla jsem rudá jako rajče
„Ježíš, promiň!“ ozval se mužský hlas, který jsem dobře znala. Místo kamarádky si mě v plavkách prohlížel můj soused Lukáš.
Hned poté rychle závěs zatáhl, zatímco já stála na místě doslova jako zařezaná. Byla jsem v tu chvíli rudá jako rajče.
„Kde jsi byla?!“ vyjekla jsem na Pavlínu, když strčila hlavu do mé kabinky. Ta se smála na celé kolo, samozřejmě viděla zpovzdálí, kdo se mi místo ní dobýval za závěs. Mně to tak vtipné nepřišlo, vždyť mě viděl skoro nahou!
Sousedova zpráva mě dostala
Stále ještě trochu v šoku jsem se oblékala, když mi v kabelce cinkla SMS zpráva. Když jsem si ji četla, cítila jsem, že se mi opět vrací rudá barva do tváří.
Psal mi Lukáš. Pochválil mi postavu, prý mi ty plavky moc sluší a byla by škoda, pokud bych si je nekoupila. Také dodal, že by mě v nich ještě někdy rád viděl a jestli jsem pro.
Zpráva od Lukáše mě dostala. Ukázala jsem ji Pavlíně. „Zve tě na rande, běž!“ jásala nadšeně, podle ní jsem chlapa potřebovala jako sůl.
Jenže mě to přišlo naprosto zvrhlé. Lukášovi jsem dala číslo před několika měsíci, když mi jeden den hlídal psa. Denně se potkáváme na chodbě. Od té doby se mohl už několikrát vyjádřit, ne mi lézt do kabinky v takto choulostivé situaci.
Odmítla jsem se slovy, že mám přítele, ačkoliv to není pravda. Jsem si jistá, že takto by kluk holce nadbíhat neměl. Takovou SMS zprávu by snad nikdo nechtěl za takových okolností dostat.
Autor: Natálie Kabourková
